Pánové Starko, Berbře, Pelto a spol., nevěříme vám. Nejsme blbci!
DŮVĚRA. Toto slovo je nyní v souvislosti s českým fotbalem zmiňováno velmi často. Byl to šéf asociace Miroslav Pelta, kdo si při nástupu do funkce vytyčil jako jeden z hlavních úkolů vrátit fotbalu DŮVĚRU veřejnosti. Je to nyní příbramský boss Jaroslav Starka, kdo v České televizi obvinil deník Sport, že DŮVĚRU fotbalu podrývá zpochybňováním výkonů sudích. A je to Sport i značná část fanoušků, kdo ji ve vedení českého fotbalu necítí.
Slovo důvěra je odvozené od slovesa VĚŘIT a vyjadřuje vztah spoléhání se na druhé lidi či instituce. Vztahuje se k budoucnosti, kterou většinou jen tušíme, a vychází z minulé zkušenosti. DŮVĚRA je také důležitým předpokladem pro životní harmonii. Získává se obtížně a dlouho, zato ztratit se dá nepoctivým jednáním rychle a nadlouho.
Po teorii teď pojďme k praxi. A začněme otázkou: Má český fotbal DŮVĚRU? Odpověď je jednoznačná - ne! Na pomoc si můžeme vzít výzkum agentury STEM/MARK z konce minulého roku.
Na otázku, zda je český fotbal důvěryhodný, tu odpověď rozhodně či spíše ANO zvolilo jen 17 % respondentů. Naopak k variantě spíše či rozhodně NE se přiklonilo 76 % dotázaných.
Co to znamená? Společnost věří fotbalu asi stejně jako politikům. A to je zoufalé zjištění, byť ne překvapivé. Styčných bodů totiž najdete mezi těmito světy celou řadu.
Tím hlavním je korupce, která není výsledkem ojedinělých selhání, ale součástí systému. Systému kmotrů a kmotříčků, kteří přes okresní a krajské stranické sekretariáty respektive fotbalové svazy šplhají na vrchol pyramidy. A pokud nějaká ta aféra z vrcholu někoho smete, nahradí Ivánka jiný „prověřený kádr“.
Podle Jaroslava Starky ale přesto za špatný obraz fotbalu mohou média, a především deník Sport, protože píše o skandálech a vede mediální válku. A to řekne muž, který na otázku, zda by odpřísáhl, že ve fotbale nedal či nenabídl úplatek, odpoví: „Bavit se v tomhle státě o tom, že tady korupce neexistuje, to bych byl kretén, kripl a blb. Tohle bych nikdy neřekl. Ale za pár posledních let se těmhle věcem úplně vyhýbám.“
Byli bychom kreténi, kriplové a blbci...
A jsme zpátky u té DŮVĚRY. Jak je možné Starkovi VĚŘIT, když se prakticky přizná k tomu, že dřív se uplácení nevyhýbal? A jak se dá VĚŘIT tomu, že divné chyby sudích i jejich nasazování na zápasy jsou teď už jen omyly a shody náhod, když rozhodčí řídí Dagmar Damková, partnerka Romana Berbra - šíbra s pověstí Lorda Voldemorta?
Jak je možné VĚŘIT výkonnému výboru FAČR, když v něm sedí i tento plzeňský bafuňář, o jehož praktikách (například s přerozdělováním státních dotací klubům za hlasy ve volbách) nyní veřejně mluví už i bývalý šéf Pardubického krajského svazu Vladimír Janata?
A jak je možné VĚŘIT Miroslavu Peltovi, že fotbal z pozice bosse čistí, když byl v minulosti sám jedním z architektů této stavby hrůzy a nyní všechny aféry zametá pod koberec?
Byli bychom kreténi, kriplové a blbci, kdybychom věřili! A dokud budou český fotbal řídit tito lidé, obávám se, že si větší DŮVĚRU nezíská. Důvěra je totiž něco, co se uplatit nedá. Ale i když NEVĚŘÍM, nepřestanu doufat.
Třeba v to, že Nečasova vláda do fotbalu po všech aférách zastaví dotace, což vybudí členskou základnu, aby se odstřihla z nitek svých loutkovodičů.
Že je to naivní? Asi ano. Vždyť ty světy jsou si tak podobné...
