Jágr je rytíř, ale ne blanický! Aneb Odvolání kouče je jen první krok k restartu
Hadamczik ven! Tohle heslo po olympijském zklamání mezi českou hokejovou veřejností silně rezonuje. Na jednu stranu mu rozumím. Odvolat u významné části fanoušků, hráčů i expertů neoblíbeného trenéra se nabízí.
Nejde jen o to, že tým pod jeho vedením ztroskotal podruhé v řadě po nepřesvědčivých výkonech už ve čtvrtfinále. Alois Hadamczik navíc bohužel ani tentokrát nebyl mužem, z něhož byste měli pocit, že má situaci pevně v rukou.
Už po své olympijské nominaci s několika překvapeními nebyl připravený na kritické reakce, které se přitom daly čekat. A místo toho, aby je uťal přesvědčivou obhajobou vybraného týmu, plýtval energii zbytečným hledáním spiknutí tam, kde nejsou.
Na turnaji pak stejně jako loni divoce šachoval se sestavou, občas necitlivě vytěžoval jednotlivé hráče a v rozhodujících chvílích působil uzavřeně, nervózně a bezradně. Nepřesvědčil ani jeho systém. Kromě prvního útoku do konce turnaje hledal ideální složení dalších řad. A oproti špičce Češi většinou působili staticky, nedůrazně, bez schopnosti soupeře překvapit, což byla samozřejmě vina nejen kouče, ale i hráčů. Takže odvolat? Ano, ale...
Ukojit hlad po krvi je málo
Tohle rychlé a jednoduché řešení v sobě však skrývá i jedno nebezpečí. Asi to nejhorší, co by se českému hokeji mohlo nyní stát (tedy hned po variantě, že se nestane vůbec nic), by bylo ukojit hlad po krvi, Hadamczika zbavit žezla, ale jinak vlastně nic dalšího neřešit.
Jet dál ve starých kolejích a spoléhat se na to, že jeho nástupci se nějakým zázrakem povede lépe. Část naštvané veřejnosti by sice možná s pocitem zadostiučinění vítězně zatnula pěst. Jenže jedna změna, byť na tak důležitém postu, stejně v zásadě nic moc nezmění. A tady navíc nemá jít o pomstu jednomu trenérovi, ale o řešení ve prospěch hokeje.
Co tedy? Když u nás v redakci komentoval zápas se Švýcarskem trenér Sparty Josef Jandač, prohlásil, že český hokej stále žije z minulosti a není schopen si přiznat tvrdou realitu. Ano! Tahle věta by se měla vytesat do mramoru a zasadit do vestibulu vysočanské arény. Je to totiž nejen pravda, ale i klíč k řešení současné situace. Český hokej (včetně fanoušků, expertů, médií i řady funkcionářů) opravdu stále žije ze zlatých vzpomínek.
Blaničtí rytíři nefungují
Paradoxně a naprosto bez jakéhokoliv přičinění k tomuto pokřivenému vnímání reality přispívá i přítomnost hrající legendy Jaromíra Jágra. Je úžasné, co ve 42 letech v NHL i v národním týmu dokáže! Je ale nezdravé, jak moc na něj český hokej stále podvědomě spoléhá.
S Jágrem v reprezentačním dresu jako by pořád žilo přesvědčení, že naganský zázrak je i dnes nadosah. Fenomenální hokejista se stal téměř jakýmsi blanickým (neplést s kladenským) rytířem českého hokeje, který ho má spasit vždy, když selžou všechny standardní cesty. Jenomže jak z historie dobře víme – tahle pověst v praxi nikdy nefungovala...
K Jágrovi by se mělo vzhlížet z úplně jiného důvodu. Není to spasitel, je to vzor, který má reprezentaci stále hodně co dát. Následováníhodnou personou by ale neměl být díky jakýmsi zázračným schopnostem, ale díky své oddanosti sportu, díky vůli na sobě pracovat i díky opravdovosti, se kterou věci činí. Přesně to všechno dnešnímu českému hokeji, v němž hrají často důležitější roli osobní vztahy než odbornost, zoufale chybí.
Důkladný restart
Takže co navrhuji? Nechte Aloise Hadamczika a jeho tým provést důkladnou analýzu neúspěchu, která může být pro jeho následovníka důležitá. A pak ho odvolejte.
Nebraňte se tvrdé otevřené diskuzi napříč celým hokejem. Potlačte osobní antipatie a přizvěte na pomoc odborníky i bývalé úspěšné hráče, ať patří do jakékoliv hokejové „kliky“.
Zatáhněte do debat veřejnost – minimálně tím, že ji budete informovat. A pak rozhodněte o zásadních krocích, které povedou k jednotnému manuálu pro hokejový restart. Jedním z nich musí být i výběr nového reprezentačního trenéra, který se bude do koncepce hodit nejlépe. A pokud nebude k mání během rozehrané sezony?
Tým může na záskok převzít šéftrenér Slavomír Lener.
Ještě před mistrovstvím světa by ale mělo být v základu jasno kudy a s kým dál. Nehledě na to, jak to v Minsku v květnu dopadne.
Tady by opravdu nemělo jít jen o volání po hlavě trenéra, co se dostal do bludného kruhu, ale o upřímný pokus zrevidovat a restartovat český hokej.
Říct si jaká je jeho současná síla, jaké mohou být vzhledem k tomu ambice nyní a jaké za čtyři roky. Jinak budou na příští olympiádě nad síly Čechů už nejen Švýcaři ale i Slovinci nebo Lotyši. A rytíři Jágrovi na pravém křídle prvního útoku bude už 46 let...
