Dvě olympiády, šest šampionátů. Čtyři medaile (jedna stříbrná, tři bronzové), žádné zlato. Podle názoru deníku Sport se nachýlil čas k tomu, aby kouč Alois Hadamczik už opustil střídačku národního týmu. Je okoukaný, mužstvo potřebuje nový vítr, další impuls. Není na co čekat. I když má smlouvu ještě na domácí šampionát za rok v Praze, změna by měla přijít hned!
Domácí: 01:39. van Riemsdyk, 14:38. Brown, 19:58. Backes, 29:31. Parise, 42:01. Kessel Hosté: 04:31. Hemský, 53:00. Hemský Domácí: Quick (Miller) – McDonagh, Suter, Martin, Orpik, Shattenkirk, Fowler, Carlson – Kane, Kesler, Parise "C" – Kessel, Pavelski, van Riemsdyk – Callahan, Backes, Brown – Oshie, Stastny, Pacioretty – Wheeler. Trenér: Dan Bylsma. Hosté: Pavelec (30. Salák) – Židlický, Šmíd, Z. Michálek, Kaberle, Rozsíval, Gudas, Krajíček – Jágr, Plekanec "C", Červenka – Hemský, Krejčí, M. Michálek – Voráček, Eliáš, Erat – Frolík, Hanzal, Nedvěd – Novotný. Trenér: Alois Hadamczik. Olenin (RUS), Pollock – Amell (oba CAN), Dědulja (BLR). Šajba aréna 4606 diváků
Góly
Sestavy
Rozhodčí
Stadion
Návštěva
Není na co čekat
Deník Sport na nedostatky, o nichž v tomto textu píšeme, upozorňuje už několik let. Nejvíce do očí bily při propadáku na posledním mistrovství světa, na němž Češi vyrovnali nejhorší umístění v české historii (7. místo). Už tehdy jsme volali po tom, aby hokejoví ministři důkladně zvážili, jestli nenazrál čas pro nový vítr na střídačce.
Teď už skutečně není na co čekat, hokejová reprezentace potřebuje provzdušnit, národní tým, jak už jsme zmiňovali v nedávném komentáři, ovládla blbá nálada. Ano, kouč Hadamczik s národním týmem získal ve dvou funkčních obdobích čtyři velké medaile (jednu stříbrnou, tři bronzové), to mu nelze upřít. Ale zároveň je třeba vidět, že s reprezentací nikdy zlato nezískal. Je čas, aby předal štafetu někomu jinému.
Už nemá cenu čekat, jestli náhodou nějaký zázrak nepřijde na šampionátu v Bělorusku. To už by bylo jen mrhání času a zbytečné oddalování. Mužstvo potřebuje nový impuls, prostě prokysličit. Trenérovy vztahy s některými hráči jsou rovněž pokřivené.
Trénování
Kanadská střídačka? Mike Babcock. Claude Julien. Lindy Ruff. Ken Hitchcock. Americká: Dan Bylsma. Peter Laviolette. Todd Richards. Jména nic neznamenají, ale zámořský přístup je prostě jiný. A účelnější. Generální manažeři určí svoje TOP trenéry z NHL (bez ohledu na to, jestli se spolu znají nebo vycházejí), a řeknou jim: Tak a trénujte!
Právě v síle trenérských osobností byl rovněž zádrhel, Hadamczik nebyl za celou dobu svého působení u týmu obklopený výraznými personami. Na to deník Sport upozorňoval už po posledním šampionátu. Navrhoval, že by Hadamczik měl mít silného oponenta. Někoho, kdo ho usměrní. A kdo dodá koučinku cit v těch nejdůležitějších chvílích.
Pokus vsadit opět na Františka Musila, někdejšího obránce s nevídaným hokejovým srdcem, bohužel nevyšel. I v českém modelu by měli být trenéři rovnovážnější. Bylo by to jen prospěšné.
Taktická příprava
Góly dají hráči, to ano. Trenér je za ně nedá. Ovšem pryč jsou doby, kdy hokejisté si tým mohli „koučovat“ sami. Hokej šel bleskově dopředu, všechno je rychlejší, rozhodují detaily. Jak kdo drží hokejku. Co má hráč přesně udělat, když se vyhraje, nebo prohraje buly. Kam má okamžitě vystartovat.
Je třeba přečíst, jak soupeři zakládají útok. Jak rozjíždějí přesilovky, kdo je hraje. Těchto informací se moc nedostávalo… Hráči se museli až příliš spoléhat na svůj instinkt. Pokud inkasovali gól v oslabení, teprve v tu chvíli zjistili, jak soupeř hraje přesilovku, a zareagovali.
Taktická příprava se ukázala být, jak už o tom před turnajem mluvil obránce Jan Hejda, jednou ze zásadních slabin českého kouče. Je zvláštní, když občas od hokejistů slyšíte, že z celého trenérského štábu je schopný jim dát nejkloudnější rady 32letý videokouč Jan Procházka… Moderní hokej se bez podrobné taktiky neobejde.
Přenášení nervozity
Tohle se opakovalo několikrát už předtím na vrcholných turnajích. Když se blíží nejdůležitější okamžik, kouč znervózní. Hadamczik se přes to, že se blíží rozhodující moment, nedokáže povznést, rovněž hráči vycítí změnu jeho chování. Trenér přehnanou horlivost a křečovitost přenáší na hráče. Ti, aniž by si připouštěli, znervózní rovněž.
Je to věc, která byla současnému trenérovi často vytýkána i v minulých letech. V Soči se to ukázalo před bitvou se Slováky, pro něj mimořádně citlivou vzhledem k dávné rivalitě s Vladimírem Vůjtkem… I proto je na čase, aby národní tým převzal někdo, kdo dokáže i v ty nejvypjatější chvíle zůstat nad věcí a „neblázní.“
Hokejisté neradi vidí i to, když kouč neuznává zákony kabiny a neustále se pohybuje s nastraženýma ušima v místech, která by měla zůstat výhradně určená hráčům…
Celkový obraz
Je zřejmé, že se vyhrává na ledě. Ale důležitý je i celkový obraz, jak se národní tým prezentuje. A na olympiádě to bylo velmi nevýrazné. Hráči při neformálních rozhovorech upozorňovali na nedostatečný servis. Samotnou kapitolou byla komunikace navenek.
Kouč Hadamczik se uzavřel, nekomunikoval, nejspíš kvůli kritice, která se na něj během turnaje snesla. Před klíčovým zápasem se Slovenskem vůbec mezi novináře nepřišel. A díky totálně zmateným vedeným tiskovým konferencím, při nichž selhala tlumočnice z češtiny do ruštiny, působil trenér mnohdy velmi směšně i před zahraničními novináři. Ti vůbec nechápali, o čem je řeč.
Celkově by se měl národní tým navenek prezentovat mnohem profesionálněji. Navíc se automaticky očekává při tak vrcholné akci přítomnost Tomáše Krále, prezidenta svazu. Ten však vůbec nedorazil.
Omluvou by mohl být pouze fakt, že v zákulisí už sháněl nového kouče…
