O muži na sparťanském tričku, který všechno začal
Prohlížel jsem si fotografie z oslav sparťanského titulu a oči mi sklouzly na mistrovská trička, do kterých se při této příležitosti oblékli trenér Vítězslav Lavička s Jakubem Otavou, členem vedení klubu. Na rozdíl od ostatních na nich nesvítilo sparťanské esko a rok 2014. Byl na nich portrét lehce se usmívajícího mladého muže.
Lukáš Přibyl se oslav bohužel zúčastnit nemohl. Na selhání srdce zemřel přímo na letenském stadionu už před více než dvěma roky. Vzpomínka na něj ve chvíli, kdy Sparta opět převzala nadvládu nad tuzemským fotbalem, ale byla zcela na místě.
Bývalý novinář, šéf Bohemky a nakonec místopředseda představenstva Sparty měl sice po svém návratu na Letnou osudem vyměřeny už jen necelé tři měsíce života. Nicméně jeho zásluha na současném úspěchu Letenských je i tak nezanedbatelná. A v jistém smyslu je i naprosto zásadní. To on stál na začátku cesty, která v tom dobrém nakazila i ostatní muže z Letné a nyní vyvrcholila mistrovským titulem.
Pamatuji se na rozhovor, který jsme s Lukášem vedli v říjnu 2011. Tehdy už se k jeho návratu na Letnou schylovalo a mezi Chovancovou Spartou a naším deníkem nepanovaly tak úplně líbánky. Cestu, kterou klub pod vlivem tehdejšího generálního sportovního manažera kráčel, jsme totiž kritizovali, což logicky vyvolávalo negaci i na Letné. A příkop plný výčitek a uražených eg byl čím dál hlubší...
Do této atmosféry přišel Lukáš Přibyl a prostě a jednoduše mi tehdy řekl: „Vracím se do Sparty a rád bych ji změnil. Chci, aby to byl sebevědomý, ale nearogantní, klub západního střihu. Vstřícný k veřejnosti i k médiím, který se na hřišti bude prezentovat moderním fotbalem. Budu rád, když budou mít ze spolupráce radost obě strany.“ A rázem bylo po bouřce. Pro svou myšlenku nové Sparty nakonec nadchl i dalšího klíčového muže celé transformace - progresivního trenéra Jaroslava Hřebíka. Ten klub od žáčků až po první tým nasměroval na správnou cestu po fotbalové stránce. A byl to on, kdo později stál i u úspěšného návratu současného kouče mistrů - Vítězslava Lavičky.
Kritici Jaroslava Hřebíka, jenž svým novátorstvím už léta rozděluje české fotbalové publikum, mu sice znovu a znovu rádi připomínají ztracený titul v první sezoně po jeho návratu. S odstupem času je ale stále jasněji patrné, že tahle oběť měla jednoznačně smysl. S týmem bez Řepkových blikanců i arogance a naopak s Krejčího talentem a výbušností je dnes Sparta klubem, který od Plzně převezme nejen mistrovskou korunu, ale už nyní se stal i lídrem v určování fotbalových trendů v Česku.
Na druhou stranu poslední ligový zápas v Teplicích a porážka 1:3 před běsnícími chuligány v ochozech jako by Spartu včas varovala. Totiž že klub už sice ušel správným směrem pěkný kus cesty, nicméně od cíle, o němž mluvil Lukáš Přibyl, je ještě stále daleko. Ať už co se týká hry samotné, do níž se občas vrací nedůslednost hráčů především při obranné činnosti celého týmu. Anebo v příliš benevolentním přístupu k individuím, která se vydávají za sparťanské fanoušky, ale fakticky klubu jen vytrvale kazí image. Ten vysněný ideál Lukáše Přibyla se nejspíš nedá nikdy úplně dosáhnout. Důležitější je se o něj neustále snažit. Tím dalším krokem by pro Spartu měl být postup do pohárové Evropy a jasné NE fotbalovým chuligánům.
