Belgie okouzlila české fanoušky. Ideální vzor pro Vrbův tým
Před startem světového šampionátu jsme se čtenářů na webu zeptali, komu budou v Brazílii fandit. Výsledek ankety nás překvapil. Nejpopulárnějším týmem se nestali ani domácí kanárci, ani Argentinci nebo Angličané. Česko fandí Belgii!
Ta volba se mi líbí. Proč? Ukazuje na to, že fandové tu mají minimálně dobrý instinkt. Těžko byste totiž mezi účastníky mistrovství světa našli zemi, která se dá s tuzemským fotbalem tak dobře srovnávat a zároveň pro něj může být dokonalým příkladem a inspirací.
Začněme právě tím základním česko-belgickým srovnáním. Počet obyvatel? Téměř shodný. Počet profesionálních klubů a aktivních hráčů? To samé. Jupiler Pro League navíc stejně jako česká Synot liga nikdy nebude patřit mezi absolutní evropskou smetánku.
A belgické kluby stejně jako ty české nebudou nikdy vyhrávat Ligu mistrů a pro velké hvězdy zůstanou vždy jen přestupní stanicí na cestě na fotbalový Olymp.
Jenomže i přes všechny tyto handicapy nyní Belgičané nejen Česku názorně ukazují, že i tak je dnes možné být na fotbalové mapě důležitým místem. Jednak díky nebývalé produkci kvalitních hráčů pro světové velkokluby, a pak také díky národnímu týmu, který budí respekt. A tady je třeba podotknout - na rozdíl od toho současného českého, bohužel...
Co stojí za belgickým zázrakem?
Co za belgickým zázrakem vlastně stojí? Na začátku příběhu (někdy před 10 lety) byly porážky, přestárlý nároďák, opakovaná selhání v kvalifikacích, minimum plejerů v evropských velkoklubech a stále naštvanější fanoušci. Nepřipomíná vám to něco? Ano, i tady najdete lehce paralelu s českým fotbalem za dob Michala Bílka.
Až pak přišel ON. Odhodlaný a odvážný muž, který se rozhodl jít proti proudu. Muž, který věděl, že pokud se má belgický fotbal probrat, změna musí být nekompromisní a musí přijít odspodu. Jmenoval se Michel Sablon a coby člen širšího trenérského týmu zažil úspěšnou belgickou generaci 80. let vedenou hráči jako Scifo, Ceulemans, Vercauteren nebo Pfaff .
První rok po jmenování technickým ředitelem belgické fotbalové federace (v roce 2006) věnoval Sablon přípravám. Projel akademie v Německu a Holandsku a připravil revoluční plán. Během té doby také natočil a zanalyzoval 1500 zápasů napříč všemi belgickými soutěžemi. Od žáčků až po první ligu. Tam získal nejvíce argumentů pro svůj následný boj.
Prvotní je příčina
Před fanoušky i odborníky pak předstoupil se základním zjištěním: „Belgický fotbal klade obrovský důraz na výsledky, ale vůbec neřeší jejich příčinu. A tou je fakt, že se totálně ignoruje rozvoj mladých talentovaných hráčů.“
Z této premisy pak vycházely všechny jeho další kroky. Co Sablon zavedl? Například zrušil ligové tabulky v žákovských soutěžích do 9 let. Anebo zavedl pravidlo, podle něhož se hráč, který předčasně a úspěšně přejde do vyšší věkové kategorie, nesmí zpětně vracet vypomáhat „mladšímu“ týmu. I kdyby hrál o titul...
Vedle toho se dohodl na zřízení osmi státem dotovaných sportovních škol, kam soustředil talentované hráče. „Nejlepší ať vyrůstají s nejlepšími,“ bylo jeho heslo. Fotbalový vizionář šel dokonce tak daleko, že na základě typologie belgických hráčů doporučil klubům a všem mládežnickým reprezentacím základní herní rozestavení 4 - 3 - 3. A k tomu rozpracoval základní principy hry i tréninkových cvičení.
Navzdory kritice
Jeho koncepce nicméně zpočátku vyvolala ostrou kritiku. Jak jinak. „Že je důležitější rozvoj hráčů než výsledky? To nemohli pochopit. Bylo těžké lidi v klubech přesvědčit, aby přestali dělat to, čemu věřili dlouhé roky,“ vzpomíná muž, který se svým konceptem objížděl Belgii a hledal mladé trenéry ochotné naslouchat. Právě oni se pak stali důležitými apoštoly jeho víry.
Nyní už Sablonovi všichni uznale klepou po ramenou. Hazard, Courtois, Mertens nebo Dembele. To je současná vizitka Belgie, z níž se stal fotbalový hit, na němž vydělávají kluby i celá federace. Jen v Premier League nyní hraje hned dvanáct „rudých ďáblů“ a úspěšná reprezentace složená až na dvě výjimky z krajánků má věkový průměr pouhých 25 let!
Pro český fotbal by tahle story měla být velkou inspirací. Jenomže je nyní v Česku, kde se tradičně až příliš energie plýtvá na žabomyší války, opravdová vůle fotbal měnit? Chápe svazové vedení, že logické a správné instalování Pavla Vrby k národnímu týmu problém budoucí úspěšné reprezentace vůbec neřeší? Že i tady musí přijít hlavní změna odspodu? Protože kouč nároďáku není David Copperfield a bude vždy závislý na tom, jaký „materiál“ dostane k dispozici.
A poslední klíčová otázka - najde se tu odvážný a hlavně erudovaný český Michel Sablon, který bezezbytku ví, jak koncepci pro fotbalový restart připravit a uvést v život? Jeden tip bych měl. Ten malý velký muž má iniciály J. H., o fotbale ví všechno a najdete ho na Letné. Pánové, stálo by za to se za ním vypravit...
