„Nekousej toho chlapečka! On nemůže za to, že se ti nepovedla bábovička,“ napomíná maminka svou ratolest. „Já jsem ho nekousnul,“ vykřikne zpupně malý kluk. „Nelži – jen se podívej, cos mu udělal,“ plácne maminka synovi jednu přes zadek a ukazuje mu ruku plačícího kamaráda s červenými stopami po stisku zubů.
Takováto scénka není na dětském hřišti zase tak výjimečná. Děti se občas koušou. Ze vzteku, ze strachu, z nedostatku lásky nebo naopak z lásky. Když ale maminka včas zasáhne, většinou na pískovišti celý příběh také skončí. V případě uruguayského fotbalisty Luise Suáreze se ale evidentně cosi pokazilo...
Jeden z nejlepších fotbalových útočníků dneška se ve vypjatých okamžicích neovládá. Zahryznout se před zraky celého světa jako upír do soupeřova ramene? To už je neskutečný, těžko pochopitelný úlet.
Suárezovi zastánci sice tvrdí, že klasický faul, po němž soupeře odnesou ze hřiště, je horší přestupek. S tím však nesouhlasím. Faul, pokud tedy zrovna nejde o brutální kung-fu kop do břicha, je přece součástí hry. Nepovolenou, leckdy drsnou, ale je. A aspoň částečně se dá pochopit. Emocemi, přemotivovaností, snahou zastavit soupeře za každou cenu, někdy i nešikovností nebo špatným odhadem.
Suarézův hryzanec je však úkaz z jiného světa. Z džungle, ze zvířecí říše. Je symbolem patologické agrese. Připustit, že tohle je stejný prohřešek jako nebezpečný skluz, prostě nejde (i když se Italu Chiellinimu nic moc nestalo). Pak už by totiž ve fotbalových arénách chybělo jen sahat si do rozkroku, dloubat se prsty do očí či močit na soupeřovu hlavu. I proto mi přísný trest od disciplinární komise FIFA přijde na místě.
Proč ale vlastně Suárez takto opakovaně řádí? Bývalý anglický útočník a nyní komentátor stanice BBC Gary Lineker prohlásil, že Uruguaycův čin se nedá s ničím srovnat. S tím tak úplně nesouhlasím. Šlo přece o podobný úlet, jaký předvedl v ringu v roce 1997 boxer Mike Tyson, když se zahryzl do Holyfieldova ucha. A při pohledu na Suárezův a Tysonův životní příběh najdete celou řadu podobných okolností.
Tak například - nefungující rodinu, kterou opustil otec a matka výchovu nezvládala. Dospívání prožité v chudobě a částečně na ulici. Minimální vzdělání, nálepku nezvladatelného a zanedbaného dítěte, které umí řešit spory jen agresí. Včas objevený sportovní talent. Náhlou slávu, s níž si ani jeden nevěděl úplně rady.
Aféry a velkohubá prohlášení, nadruhé straně zvláštní plachost a uzavřenost. Suáreze musíte na jednu stranu obdivovat za to, co všechno dokázal překonat. Po dětství s minimem rodičovské lásky se v patnácti zamiloval do o tři roky mladší dívky Sofie. To ona se pro něj stala andělem, který ho může vyvést z říše temných stínů. Přinutila ho vrátit se do školy, dávala mu najevo, jak je pro ni důležitý. Kvůli ní chtěl být lepší. Když se pak Sofie s rodiči odstěhovala z Montevidea do Španělska, byl na dně. Ale pak se rozhodl bojovat a dát sportu všechno i proto, aby se s fotbalem dostal do Evropy a mohl být zase s ní. V devatenácti se mu sen splnil. A nyní je Sofie nejen jeho ženou, ale i matkou dvou dětí.
Teď ale tento příběh jako šitý pro Hollywood devalvoval už třetí upíří útok. A nejen to. Ještě daleko horší než hryzanec je styl, jakým Suárez a jeho okolí k incidentu přistoupilo. Je to naprosto šokující a stupidní.
Už na hřišti se útočník skácel k zemi a hrál roli oběti. „Cuknul ramenem a trefil mě. Podívejte se na mé oko… Je to vždycky stejné, pokaždé se všichni snaží na mně něco najít,“ stěžoval si. A když opakované záběry ukázaly opak? Stejně lhal dál. A nejen on. Skandálně se zachovala i celá uruguayská reprezentace a média. „Vůbec nevím, o jakém incidentu to mluvíte. Jste hloupí, jestli si myslíte, že Luis někoho kousl,“ prohlásil kapitán národního týmu Diego Lugano. Trenér Oscar Tabárez pak už naplno rozpoutal hysterii teorií o připraveném britském spiknutí, kterou následně převzala i velká část uruguayských médií a fanoušků.
V kontrastu s důkazy, jež jsou desítky kamer na stadionu okamžitě schopny všem fanouškům poskytnout, tahle davová psychóza působí naprosto bláznivě. V dnešním globalizovaném a zkratkovitém světě to byla dokonalá instruktáž toho, jak přes noc zařídit, abyste pro většinu planety opatřili celý jeden národ nálepkou šílenců a lhářů… I když to zřejmě uruguayští fotbalisté původně v plánu neměli.
A možná by celý tenhle skandál vůbec nebyl, kdyby před lety maminka malému Luisovi s láskou vysvětlila, že do lidí se nekouše. A když už se něco špatného udělá, nejlepší ze všeho je hned říct: „Promiň.“
Témata:
fotbal, trest, blog, Lukáš Tomek, suarez, sport, Uruguay, msfotbal, Luis Suárez, Fotbal na Heureka.cz
Související články
