Posun Miroslava Tulingera na místo rezignující šéfky komise rozhodčích Dagmar Damkové byl minulý týden provázen velkou nedůvěrou. Nyní má za sebou dočasný šéf první ligovou nominaci, která vzbuzuje minimálně jeden otazník. A to sobotní cestu Michala Patáka s Plzní do Zlína.
„Pan Poslušný, který bez řečí plní příkazy shora,“ tak Tulingera minulý týden charakterizovala řada těch, co ho dlouhou dobu znají. Sám Tulinger se pak hned po svém jmenování shodil větou, v níž tvrdil, že od místopředsedy FAČR Romana Berbra si do rozhodčích mluvit nenechá a navíc prý nemá ani pocit, že „by pan Berbr v této oblasti nějak fungoval“. Po aféře, kterou minulý rok v srpnu rozpoutala zpověď bývalého rozhodčího Libora Kovaříka a jeho několika kolegů, to znělo jako špatný vtip.
Ale zpět k první nominaci. Svým způsobem je třeba ji vnímat i symbolicky. Jako vzkaz (a více Berbrův než Tulingerův) fotbalovému prostředí o tom, jak jsou pár kol před koncem sezony nastavena pravidla. A nominace Michala Patáka, bezpochyby nejkontroverznějšího sudího v celém rozhodcovském sboru, na zápas Plzně ve Zlíně, mluví z tohoto úhlu pohledu vcelku jasně. Už tradičně napjatá jarní atmosféra je tak nyní ještě trochu víc vyhecovaná. Logicky.
Jak vypadá první Tulingerova nominace? Více čtěte ZDE>>>
Paták má totiž dlouhodobě pověst sice kvalitního sudího, ale také naprostého cynika a vrchního Berbrova řezníka schopného čehokoliv. Včetně tendenčního vedení zápasu. Navíc pochází kousek od Plzně, a i proto býval v minulosti na zápasy Západočechů nominován jen sporadicky – v minulé sezoně například jen jednou. První Tulingerova nominace, pokud tedy byla jeho, pak i toto dosud nepsané pravidlo svým způsobem narušuje.
Samozřejmě je možné, že všechno je jinak a Patákova nominace má symbolizovat zcela něco jiného. Co například? Třeba to, že Tulinger se nebojí ani těch největších výzev a naštvalo ho, jak o něm teď všichni mluví jako o „Berbrově slouhovi“. A tak i když ví, jaké pochybnosti Paták ve Zlíně vyvolá, on chce všem ukázat, že jako nový šéf má vše pevně ve svých rukou.
Teď jde jen o to, čemu věříte…