Ustojí Chovanec tlaky okolí? Pokud ne, skončí jeho mise válkou…
Domluvit se na složení Komise rozhodčích je často těžší než složit vládu. Tento bonmot Miroslava Pelty bohužel platil i tentokrát. A byť nakonec sestavování ostře sledované fotbalové komise netrvalo tak dlouho jako Babišovo hledání podpory pro nový kabinet, bylo to opět vyjednávání plné emocí a složitých zákulisních tahů. Zásadní pro další vývoj pak bude to, zda je nový šéf rozhodčích Jozef Chovanec na svou roli vůbec připravený. A jestli je v horkém křesle schopný čelit tlakům všeho druhu...
Už jen fakt, jak težce se komise rozhodčích opět rodila, není sám o sobě vůbec dobrý signál. Ukazuje totiž, že fotbal se v Česku dál dělá v nezdravém prostředí, které je stále zásadně ovlivněné tím, co se tu v minulosti kolem sudích dělo. Upřímně – bohužel to zatím asi nejde jinak. Zvlášť pokud jedním z hlavních vyjednávačů o složení komise byl opět Roman Berbr.
Faktický vládce FAČR na to vzhledem ke své funkci mandát určitě měl. Zásadní problém však je, že je to nejen místopředseda asociace, ale také muž, který svou moc nad fotbalem do značné míry vybudoval právě tím, že z rozhodčích udělal svou poslušnou armádu ovlivňující dění od okresních přeborů až po první ligu.
V minulých týdnech se sice nechal slyšet, že složení komise pro něj rozhodně není jednou z hlavních priorit těchto dnů. Ale kdo jen trochu zná fotbalové zákulisí, musí se tomu jen hořce zasmát. Starého psa novým kouskům nenaučíš…
Ale pojďme k tomu zásadnímu. Jaká nová komise vlastně je a co se od ní dá čekat? Jako první mě napadají přívlastky kompromisní, nestabilní, nezkušená (to především s ohledem na jejího předsedu Jozefa Chovance). Je výsledkem současného rozložení sil v českém fotbale, kdy proti sobě stály dvě silné vyjednávací skupiny. Ta Berbrova s oddanou podporou „českých“ členů výkonného výboru a ligová vedené šéfem LFA Dušanem Svobodou, kterou tiše podporovala moravská družina.
Klíčovou roli pro další směřování komise pak sehraje její předseda Jozef Chovanec. V týmu, který si nejspíš ani tolik nevybral, jako mu byl oběma stranami po těžkých vyjednáváních nanominován (což je další anomálie), totiž bude mít nejspíš po dvou zástupcích z obou táborů. Na jedné straně - té Berbrově - dlouholetý ligový asistent rozhodčího s nedobrou pověstí Martin Wilczek. Jeden z nejoddanějších mužů RB, který leží některým klubům včetně Sparty hluboko v žaludku kvůli opakovaným chybám z minulosti. A pak je tu také dosavadní delegát a vysoce postavený policista Středočeského kraje Pavel Mareš.
Na druhé straně - řekněme té ligové – bude Chovanec spolupracovat s „panem Video“ Romanem Hrubešem a nejspíš i s místopředsedou bývalé komise Petrem Mlsnou (toho ještě musí schválit Ligový výbor).
A bude právě na Chovancovi, aby této rozdělené komisi dal jednotnou linii a zajistil její transparentnost i nezávislost na vlivech a tlacích ze všech stran. Že to je úkol nadmíru složitý, je jasné. Hodně půjde o to, s jakou vervou se slavný internacionál do práce pustí a jak silně bude schopný dát všem bez rozdílu najevo, že šéfem je tady opravdu on. Jeho nespornou nevýhodou je přitom to, že byť se v českém fotbale pohybuje dlouho, specifický svět sudích se všemi jeho vazbami až tak moc nezná.
Tady ani zdaleka nebude stačit jen těžit ze slavného jména a pít kafe, tady bude muset přijít dennodenní tvrdá práce a manažerské i diplomatické schopnosti. Doufejme, že je na to všechno dostatečně připravený. Pochybnosti jsou tu totiž zcela na místě...
A co by se stalo, pokud by Chovanec jasně neurčil směr nové komise a tvrdě ho nehájil třeba i před tlakem mocného RB? Nejdříve by přišel chaos a posléze „válka“. Pro nového šéfa rozhodčích bude nyní rovněž klíčové, aby se mohl opřít o jednotnou ligu. Při vyjednáváních tak totiž až dosud působila. A pokud v minulosti existovala nevraživost mezi velkými kluby hecovaná právě Berbrem, nyní se zdálo, že tomu tak není.
Jenže co bude klíčové pro to, aby se liga nerozhádala? Především nikdo z velkých hráčů nesmí získat pocit, že komise řídící sudí někomu straní anebo že je možné ji jakkoliv ovlivňovat při jejím rozhodování či nasazování rozhodčích do zápasů. A tím se kruh pěkně uzavírá...
Jozefa Chovance prostě čeká nejtěžší výzva jeho kariéry. Už první úkol - sestavení listiny sudích, kam by Roman Berbr rád vrátil některé provařené „řezníky“ typu Michala Patáka – prověří jeho vnitřní nastavení i míru opravdovosti jím deklarovaného odhodlání pokračovat v očistě rozhodcovského stavu.
Jestli se však v této souvislosti potvrdí jedna z horkých spekulací, že Chovanec už výkonnému výboru listinu sudích bez jakékoliv předchozí konzultace se svou komisí předložil, začala by jeho mise velmi jemně řečeno opravdu dost nešťastně. Zvlášť pokud je mezi vyvolenými například i nechvalně proslulý Berbrův slouha Zdeněk Vaňkát...
