Malík a Berbrova podržtaška? Takový cejch ho štve, ale přesně tak se chová
Předseda fotbalové asociace Martin Malík nezažívá klidné období. Český fotbal za jeho vlády ani nevzkvétá, ani nepřipomíná partu, která táhne za jeden provaz. Naopak. Dobrovolné i vynucené odchody důležitých lidí, dopis nespokojených rebelů, otevřené výpovědi těch, kteří v českém fotbale působí či už skončili. Vypadá to, že předseda v tom pořádně plave. A nepřesvědčivě působí i jeho poslední vyjádření, v nichž se ohrazuje, že by byl jen loutkou v rukách svého místopředsedy Romana Berbra. Právě tady je totiž třeba hledat klíč.
Když Malík do funkce nastupoval, nebyla to pro něj záviděníhodná a lehká situace. Fotbal bojoval po zatčení Miroslava Pelty s nařčením z dotačních podvodů, národní tým byl v krizi. A bez Peltovy přítomnosti na Strahově navíc začala do obřích rozměrů růst moc muže, který ještě pár týdnů před tím naznačoval, že chce pomalu ale jistě český fotbal opustit. Romana Berbra.
Po necelém roce od zvolení bývalého kriminalisty a marketingového manažera do čela asociace je už zjevné, že Malík svému mocnému kolegovi, který nevypadá, že by se chystal do důchodu, v mnohém podlehl. A to i přesto, že tvrdí opak. Pojďme ke konkrétním vyjádřením během jediného dne, která leccos názorně ilustrují.
„Nejsem jeho podržtaška. Jsem jedním z mála, který se tu s ním hádá. A říkám mu nahlas i věci, které se mu nelíbí. Každá bitva s ním se ale nedá vyhrát,“ prohlásil Martin Malík v rozhovoru pro Sport a Mf Dnes o svém vztahu s místopředsedou Romanem Berbrem.
V ten samý den ale také Malík na dotaz Sportu připustil, že podal stížnost k Polskému fotbalovému svazu (s vědomím na struktury UEFA) na Michala Listkiewicze po jeho rozhovoru pro deník Sport. Co v něm polský odborník řekl?
Drtivou část svých vyjádření věnoval popisu zdeformovaného prostředí, v němž se po jmenování do funkce šéfa komise rozhodčích před více než dvěma roky ocitl. A otevřeně mluvil o destruktivním vlivu Romana Berbra a jeho blízkých na tento svět. „Jeho metodou je řídit lidi strachem. Tak to ale z dlouhodobé perspektivy dělat nejde,“ pravil mimo jiné Listkiewicz.
Malík zareagoval již výše zmíněným „bonzem“. Jak ho zdůvodnil? „Ten rozhovor mě nenechal klidným. Nechápu, jak může někdo, kdo není součástí aktuální komise rozhodčích, hodnotit detailně a fundovaně práci jejich současných členů. To není fér, ani profesionální.“
Je toto adekvátní reakce předsedy fotbalové asociace na rozhovor, který se věnoval zejména tomu, co Listkiewicz v českém fotbale prožil, ne na hodnocení současné komise, jak se Malík snaží manipulativně tvrdit? No určitě není.
Jak by totiž ve zdravě nastaveném prostředí měl autonomní sebevědomý předseda nejspíše postupovat? Tak ostrá a konkrétní výpověď od člověka, který byl v minulosti dokonce šéfem polského fotbalu, by ho měla zaprvé velmi zneklidnit. Proč? Protože zásadně snižuje důvěru v prostředí, kterému šéfuje. Zadruhé by měl mít chuť sám s Listkiewiczem i s napadenou stranou (Berbrem a spol.) mluvit, aby si udělal svůj pohled na věc a připravil další kroky.
Jenomže my nejsme v normálním prostředí a Malíkova reakce nejspíš i proto nebyla normální. Byla neprofesionální a hysterická. A možná také vycházející z toho, že o všem, co Listkiewicz popisoval, vlastně už dobře ví, ale řešit to nechce a neumí. Protože to by jaksi zásadním způsobem musel „zajet“ právě do Berbrova výsostného rajonu, jít s ním do střetu...
Dohadovat se pak můžeme už jen nad tím, zda Malíkovi stížnost adresovanou Zbygniewu Boniekovi připravil sám Berbr, Dagmar Damková či někdo další. Anebo jestli ji iniciativně vymyslel sám. Ať to bylo tak či onak, předseda FAČR se zachoval přesně tak, jak nechce být vnímán – tedy jako Berbrova podržtaška. Jako muž, který nepomáhá fotbal posouvat dál, ale naopak jako ten, který se dívá mlčky na to, jak padá do klína bývalého spolupracovníka StB.
PS: ještě dovětek - Malíkův největší handicap je, že nemá ve fotbalovém hnutí žádnou přímou podporu. Svoji kariéru nebudoval postupně, do funkce šéfa asociace byl v divoké době dosazen po nedlouhém angažmá ve STESu. O to více by měl nyní přemýšlet o tom, jak vlivné spojence získat. Zvlášť když se ukazuje, že i uvnitř FAČR různé názorové proudy jsou. Poslušným plněním přání svého místopředsedy dokáže jediné – být na něm ještě víc závislý.
