Satoranský? Sebevědomý lídr, srdce i mozek týmu, ale žádný Mirek Dušín | iSport.cz
Lukáš Tomek
17. září 2019 • 17:00

Satoranský? Sebevědomý lídr, srdce i mozek týmu, ale žádný Mirek Dušín

TOP VIDEA
Bulharsko - Česko 1:0. Nepovedený závěr kvalifikace, gól z ofsajdového postavení Bulharsko - Česko 1:0. Nepovedený závěr kvalifikace, gól z ofsajdového postavení
Olomouc - Kladno: Na stadionu nefungoval mikrofon, fanoušci si hymnu zazpívali sami Olomouc - Kladno: Na stadionu nefungoval mikrofon, fanoušci si hymnu zazpívali sami
VŠECHNA VIDEA ZDE

Se soustředěným pohledem a elegantním pohybem po palubovce ničil jednoho soupeře za druhým. Tomáš Satoranský na mistrovství světa v Číně zdaleka nenadchl jen české fanoušky. Čím? Nebyly to jen skvělé výkony a úžasné statistiky. Byl to i způsob, jakým pomohl vytvořit z družiny českých outsiderů tým, který se stal největším překvapením šampionátu. Tady je můj pohled na hráče číslo 8, jenž byl nakonec na webu FIBA fanoušky zvolen nejužitečnějším mužem celého turnaje.



Hned na začátku musím napsat to, co jsem si uvědomil vlastně až na konci. Tomáš Satoranský pro mě reprezentuje téměř všechno, co mám na sportu jako takovém opravdu rád. Nutno dodat na kolektivním sportu, který přes veškerou úctu k tenisu, lyžování nebo cyklistice považuji za vyšší úroveň sportovního snažení. Protože tu zásadní roli hraje souhra, cesta za společným cílem, sdílená radost nebo i smutek.

A Satoranský je osobnost, které dělá evidentně radost, pokud přispívá k vnitřní harmonii v týmu. Žádný jiný český hráč v kolektivních sportech nyní nemá takový smysl pro to dělat ve správnou chvíli ta správná rozhodnutí s takovou intenzitou jako on. Tohle se přitom nemůžete naučit, to musíte mít v sobě.

„Má jedinečný dar zlepšovat hráče kolem sebe,” vystihl jeho klíčovou přednost trenér Ronen Ginzburg. A ve stejném duchu pak mluvila i většina jeho parťáků, která po jeho boku rostla v osobnosti.

Způsob, jakým Sato tým dirigoval a dodával mu sebevědomí, byl impozantní. A i jeho osobní statistiky dokládají, že tak komplexního hráče v Číně nikdo jiný neměl. Takže Satoranský nejenže nezištně zlepšoval spoluhráče kolem sebe, ale sám také zářil jako supernova.

Excelentní disciplínou 26letého rozehrávače byly dle očekávání asistence, kterými se skvělým timingem posílal do střeleckých pozic bombarďáky Bohačíka, Hrubana, Balvína či Audu. Jednou je našel mezi třemi soupeři pod košem, jindy samotné na trojce. A pokud se otřepaně říká „ta přihrávka měla oči“, o těch Satoranského to platilo dvojnásobně...

Nakonec se na celém turnaji nenašel nikdo, kdo by nahrál spoluhráči na koš tolikrát jako právě český lídr. Průměr 8,5 finálních přihrávek na zápas je pak známkou nejvyšší kvality. K tomu si připočtěte průměr 15,5 bodu a 5,6 doskočených míčů. Satoranský se tak v těchto třech nejsledovanějších statistikách vešel vždy mezi elitní pětatřicítku, což se žádnému jinému basketbalistovi v Číně rovněž nepodařilo.

Tato čísla pak dosáhl i přesto, že se na něj dopředu soustředily obrany všech soupeřů. Ty dobře věděly, že zastavit hráče číslo 8 = trefit český tým přímo do srdce. Přesto proti skvěle fyzicky připravenému atletovi většinou tahali za kratší konec lana.

Je spíš lepidlo než diamant

Lídrem však Satoranský nebyl jen na palubovce. Asistent trenéra Petr Czudek několikrát zmiňoval jeho obrovskou soutěživost, kterou reprezentaci už před mistrovstvím nakazil. Později navíc nikomu nedovolil spokojit se „jen“ s postupem ze základní skupiny. Byť právě ten byl brán před turnajem za téměř nesplnitelný cíl.

Moc, kterou Satoranský nad týmem postupně získal, pak nebyla dána jen jeho smyslem pro souhru, ale i obřím sebevědomím a touhou ovlivňovat chod věcí. Hráč Chicaga Bulls o sobě i přes pokorné vystupování moc dobře ví, že má mimořádné vůdčí schopnosti. K roli lídra se otevřeně hlásil. Věděl, že na něm bude ležet největší díl zodpovědnosti, byl na to připravený a cítil se v této roli evidentně dobře.

Velice důležitý pro skvěle vyladěnou týmovou chemii byl i jeho vztah s trenérem Ronenem Ginzburgem. Právě on Satoranskému chytře umožnil, aby se tak výraznou osobností národního týmu stal. „Uvědomuji si to a jsem mu vděčný za to, jaký mi dává prostor a jaký respekt mezi námi vládne,“ říkal ostatně i Satoranský.

Ginzburg a jeho kolegové si pak opravdu počínali moudře. Muselo jim být jasné, že jejich klíčový hráč bude mít svým způsobem na spoluhráče větší vliv než oni. Přesto do hry nevložili svá ega a šikovně svůj diamant využili ve prospěch týmu.

Tedy možná je lepší než o diamantu mluvit o lepidlu. „Glue boy“ je přezdívka, kterou Satovi vymysleli už v NBA, kde si také všimli, co všechno je pro soudržnost mužstva schopný tenhle chlapík dělat. Zatímco však v týmu Wizzards nebyl český basketbalista ústřední postavou a svou týmovostí také doháněl jiné nedostatky, v reprezentaci byl srdcem i mozkem týmu.

A upřímně – že by hvězda mužstva byla zároveň tím největším tmelem? To nebývá úplně obvyklé. Často se naopak stává, že taková osobnost je natolik soustředěná sama na sebe a své potřeby, že už jí na práci pro ostatní prostě nezbývá energie. To však neplatilo v tomto případě.

A ještě jedna věc Satoranského předurčuje k tomu, aby bylo jednoduché mít ho rád. Je to jeho opravdovost a pozitivní přístup k věcem. To první bylo cítit z každého jeho pohybu, gesta, rozhovoru. Byl zážitek pozorovat, jak koncentrovaný na svou práci byl. Podobalo se to transu klavírního virtuoza, který během koncertu nevnímá nic než bílé a černé klávesy před sebou.

A pozitivismus? V době, kdy tuto zemi cíleně rozeštvávají političtí provokatéři a sociální sítě jsou často zdrojem zmatku a neporozumění, tu najednou stál muž, který touží dělat vše správně a spojovat lidi kolem sebe. A navíc to díky své sociální inteligenci dělá zatraceně chytře. Takže se z něj nikdy nestane ten perfektní, ale také trochu nadřazeně a koženě působící Mirek Dušín, jemuž máte poté, co vás podesáté správně opravil, chuť říct: „Ale hovno!“

Je jasné, že basketbalová pohádka skončila a po úžasném dobrodružství přijdou všednější dny. Nicméně zážitek z Číny se pro český sport stal unikátní inspirací, kam až se s týmovým pojetím, silným lídrem v čele a pracovitostí místo výmluv dá dojít.

Není náhoda, že u velkých úspěchů českého kolektivního sportu vždy asistoval výjimečný šéf. Robert Reichel s Jiřím Dopitou a později i Jaromírem Jágrem v dobách zlaté hokejové slávy. Pavel Nedvěd pak ve slavných fotbalových dobách. Nyní má Česko poprvé tak výraznou osobnost i mimo dva nejpopulárnější sporty.

A já mám i díky tomu jasno, koho za pár týdnů napíšu v anketě Sportovec roku 2019 nejen na první místo mezi týmy, ale i kdo bude nejvýš mezi jednotlivci:

Skvělý
Ambiciozní
Týmový
Originální
Rozdílový
Autentický
Neúnavný
Sebevědomý
Klíčový
Y(i)nspirativní

 

Aktuální sportovní soutěže

Global Champions Prague Playoffs (21. - 24. listopadu 2019, O2 arena)
Program Vstupenky Anna Kellnerová MMA videa

SP v alpském lyžování (26. října 2019 - 22. března 2020)
Aleš Opatrný Program SP

Články odjinud


Články odjinud