BLOG ŠÉFREDAKTORA LUKÁŠE TOMKA | Pokud měl být ministr zdravotnictví Roman Prymula mužem, který do chaosu kolem opatření proti šíření koronaviru vnese více světla a racionality, minimálně v případě sportu se mu to hrubě nedaří. Jeho vysvětlení, proč se rozhodl od pondělí plošně uzavřít profesionální soutěže v Česku, je alibistické i arogantní. A racionalitu postrádá.
Chápu, že situace kolem šíření koronaviru je nyní v Česku složitá. A žádá si rychlé kroky, to bezesporu. Ani to však nemůže být v žádném případě omluva pro zkratkovité a chaotické jednání.
Fotbalová liga vynaložila obrovské prostředky i úsilí pro to, aby proti koronavirové lavině důsledně bojovala. A zatím se to většině klubů více méně dařilo. Jen necelých 1,3 procenta pozitivních testů za celý dosavadní ligový ročník oproti v současnosti více než 20 procentům pozitivně testovaných v běžné populaci, je toho nejpádnějším důkazem.
Ani tato čísla nicméně nepomohla fotbalu k tomu, aby ho nový ministr zdravotnictví s ledovým klidem nezavřel na petlici a neudělil mu oprávněnou výjimku. A proč že ji neudělil? Prostě proto, že by se prý mohl ozvat i někdo další. A ten by chtěl výjimku také. Kvůli tomu se všechno raději jednoduše plošně zavřelo.

Tenhle způsob myšlení mi připomíná praktiky ze základní školy v temných dobách komunismu. Tam jsem také nejednou zažil situaci, kdy soudružka učitelka nechala po škole celou třídu, byť zlobili jen někteří z nás.
Prymula tím však především propásl velkou šanci, jak si získat větší důvěru alespoň části sportovního prostředí, které nese obecně restriktivní opatření spíše nelibě. Mohl přitom FORTUNA:LIZE po právu udělit výjimku a její přístup ještě využít směrem k ostatním jako pozitivní motivaci ve smyslu: když budete stejně zodpovědní jako oni a budete s námi na opatřeních spolupracovat, zohledníme to příště stoprocentně i u vás.
Mohl tím ukázat, že restrikce se nyní dělají sofistikovaně a na základě dat. Mohl vysvětlit, že tu při zavádění přísných opatření opravdu nejde o buzeraci, jak si mnozí myslí (a právě proto na ně kašlou), ale o promyšlenou, nutnou a efektivní strategii, která zemi s co nejmenšími ztrátami provede těžkou dobou.
Místo toho si ale Roman Prymula možná také vzpomněl na základní školu a na větu: "Po škole tu zůstanete všichni."
Škoda.