Zlost po Sportovci roku? Legrační. O objektivitu tu z podstaty nejde
BLOG LUKÁŠE TOMKA | Už dlouho nevyvolalo hlasování o Sportovci roku takový rozruch jako tentokrát. Proč je víc olympijská medaile z rychlostní kanoistiky Josefa Dostála než titul Barbory Krejčíkové ve wimbledonské dvouhře? A je víc její úžasný titul v jinak spíše průměrné sezoně, anebo dva grandslamové triumfy ve čtyřhře + zlato z olympiády v mixu a post světové tenisové jedničky v deblu navrch? To byl totiž účet Kateřiny Siniakové.
A můžeme jít klidně ještě dál. Není totiž nad toto všechno zlatý gól Davida Pastrňáka ve finále MS v hokeji v Praze + jeho úžasné 5. místo v kanadském bodování prestižní NHL za celou dlouhou sezonu 2023/24?
Upřímně - hledat v anketě typu Sportovec roku jednu jedinou a správnou objektivní logiku, podle které se má vybrat vítěz, je stejné jako chtít nastavit stoprocentně jasná pravidla pro volbu Českého slavíka. Anebo pro udělení Oscara za nejlepší herecký výkon.
Osobně jsem královnou českého sportu pro rok 2024 volil Barboru Krejčíkovou. Obrovská konkurence a dlouhá i mimořádně náročná cesta, která k nejprestižnějšímu tenisovému titulu vede, byly moje argumenty a důvody.
Na druhou stranu - být schopný získat medaili na čtvrté olympiádě v řadě jako teprve třetí český sportovec v historii a navíc nevzdat sen o tom, že ta medaile bude napočtvrté konečně zlatá? I to je zcela obdivuhodný počin v podání rychlostního kanoisty Josefa Dostála.
Současné debaty o tom, co je víc, mě pak baví a rád se jich účastním. Jen tedy nerozumím tomu, když se jejich součástí stává i jistá zlost. A když někdo letošní konečné pořadí bere až příliš vážně. A to jak ze strany veřejnosti, tak samotných sportovců.
Hořký komentář Barbory Krejčíkové na sociálních sítích pak sice na jednu stranu chápu, ale na druhou stranu mi přijde úplně zbytečný. A taky trochu sebestředný a nekolegiální.
Každá podobná anketa je totiž jen a pouze součet subjektivních pohledů určité skupiny lidí – v tomto případě sportovních expertů. Nikdy to nebude zápas podle jasných pravidel, nikdy to nebude závod, v němž o vítězi rozhodne zcela exaktně změřený nejrychlejší čas.
Větší roli tu například hrají i osobní sympatie a osobnost sportovce. A když člověk vidí upřímné dojetí dobráckého obra Josefa Dostála a proti tomu trochu komplikovanou povahu daleko nepřístupnější Barbory Krejčíkové? Ano, i tady je upřímně třeba hledat nějaké to procento při vysvětlení podoby konečných výsledků.
Neobhajuji takový přístup, ale to tak je. Sportovec roku prostě není jen cena za nejlepší a nejhodnotnější výkon, ale svým způsobem i za celkové vystupování a reprezentaci. Tak to bylo vždy a tak je to i jinde než v Česku.
Olympiáda krát dvě? Tomu nerozumím
Zajímavou a opakující se veličinou, která jednou za dva roky hraje při určování vítěze významnou roli, je i určitá posvátná úcta části hlasujících novinářů k letnímu i zimnímu soupeření pod pěti kruhy. Jakýkoliv úspěch v záři olympijského ohně jakoby násobili minimálně dvěma.
Upřímně tomu moc nerozumím a daleko větší hodnotu pro mě často mají i kontinuálně skvělé výkony sportovců v elitních týmových ligách typu NHL či Premier League. Ano, to jsou body pro Pastrňáka či Součka, v minulosti pak v mém vidění i pro Satoranského, Schicka, Čecha, Jágra nebo Hertla.
I při vědomí toho všeho nicméně chápu, že dokud ankety typu Sportovec roku budou, tedy ankety porovnávající neporovnatelné, vždycky po zveřejnění výsledků bude někdo kroutit hlavou, zatímco jiný spokojeně jásat. Protože skutečností, které tu vstupují do hry, je tolik…
Takže postoj k těmto anketám může být v zásadě dvojí: buď tuhle hru přijmout a bavit se debatou o tom, jak to tentokrát dopadlo. Pokládat na stůl své argumenty a snažit se, aby zněly přesvědčivěji než ty kamarádovy nebo oficiální výsledky. Anebo je možné takové ankety z podstaty ignorovat, protože prostě nemají jednoznačná pravidla a nikdy nebudou z podstaty zcela objektivní.
A ano, je tu i třetí možný přístup, který se nám tu v poslední době rozmohl. Hrozně vážně se nad pořadím rozčilovat, možná dokonce urážet. Tenhle postoj mi nicméně přijde legrační, někdy i směšný.
Tak ať žije Sportovec roku 2024 Josef Dostál i všichni další letošní úžasní šampioni. Jejich triumfy jim už naštěstí nikdo nevezme a tahle anketa je přece jen především hra než cokoliv jiného.
