Markéta Nausch Sluková
25. prosince 2021 • 19:20

Sportovec roku? Hlasování je vždy zapeklitá věc. A beach patří mezi týmy

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Koubkův majstrštyk: Osm nul a LM pro Česko. Další krok: smlouva a boj o titul?
PRVNÍ DOJEM: Jágr v kondici, Kladno jede. Smoleňák vzýval pána z Vysočiny
VŠECHNA VIDEA ZDE

BLOG MARKÉTY NAUSCH SLUKOVÉ | Hlasování o Sportovci roku je vždycky zapeklitá věc. Hned na začátek je třeba říct, že ocenění je to krásné a velmi cenné. Hlasují sportovní novináři, kteří by měli mít největší všeobecný přehled o sportu a kteří by měli být schopní dřinu a výkony sportovců patřičně ocenit. Jenže to na komplikovanosti celé ankety nic neubírá. Pokusím se vysvětlit proč.



Zaprvé, fantastických sportovců máme strašně moc a je hrozně subjektivní, jaká kritéria si hlasující pro žebříček zvolí. Pokud se ohlížíme jen za uplynulým rokem, mají letní sportovci podle mě jednoznačně výhodu. V létě se totiž konaly olympijské hry a úspěchy získané tam utkví všem automaticky v paměti víc než úspěchy zimních sportovců z ledna 2021. A příští rok tomu bude zase naopak.

Zadruhé, lze vůbec mezi sebou porovnávat úspěchy na tenisovém kurtu, v bazénu, na sněhu, na tatami, na vodě či na střelnici? Mají se zohlednit dlouhodobé výsledky za celou sezonu, anebo sportovce jeden famózní úspěch na vrcholné akci automaticky katapultuje do Top10?

Zatřetí, novináři, kteří mají na starosti nějaký sport, asi budou podvědomě „protežovat“ právě ten na úkor jiných. V tomhle mají menší sporty nevýhodu.

Sama úplně nevím, k čemu se při hlasování přiklonit. Olympiáda je jednou za čtyři roky a má obrovský mediální přesah. Pokud se podaří načasovat formu a medailový úspěch přijde právě tam, je to nejen splněný sen každého sportovce, ale můžete si být jistí, že se o tom dozví celá země. Na druhou stranu je ale konstantní výkonnost, alespoň podle mě, to opravdové sportovní umění. Nejde totiž postavit na štěstí a shodě ideálních okolností. Nejlepší vlastně je, když se obojí sejde v jednom roce. Naštěstí tomu tak u většiny nominovaných sportovců bývá.

Jelikož v posledních letech hlasuji v anketě Sport Magazínu, kdy si svého Sportovce roku volí sami sportovci, vím, jak je těžké vybrat jen deset jmen. V nabídce jsou sportovní držáci jako třeba Martina Sáblíková, která už dlouhé roky dominuje rychlobruslení. Tak nějak jsme si na to už ale všichni – včetně mě – zvykli a považujeme fakt, že každoročně vozí medaile, za standard. Ale standard to není. Je to obdivuhodné a každý sportovec ví, jak těžké je do světové špičky se dostat, natož se v ní tak dlouho jako Martina udržet. V mojí desítce nemohla chybět.

Na první místo jsem ale dala Lukáše Krpálka, fenoména zápasícího na tatami. Získal zlato na olympiádě v Riu v polotěžké váze, pak začal zápasit ve váze nad 100 kilogramů a vyhrál i v Tokiu. K unikátním sportovcům patří i Jířa Prskavec. Je známá věc, že na divoké vodě máme neuvěřitelné množství závodníků, kteří by všichni mohli na olympiádě bojovat o medaile. Ale za Česko může jet jen jeden a v ohromné konkurenci si místo vybojoval právě Jirka, pak navíc vyhrál zlato.

Fantastické výkony na nejdůležitějším závodě za čtyři roky předvedli i střelci Lipták a Kostelecký, olympijskou senzací pro mě byla Markéta Vondroušová. Turnajem prosvištěla až do finále, cestou si poradila i s domácí favoritkou Ósakaovou. Byla radost ji sledovat.

Barča Seemanová mimo titulu na mistrovství Evropy překonala český rekord na 100 metrů kraul, ale zapomínat by se podle mě nemělo ani na Martina Fuksu. Sice na olympiádě medaili nezískal, ale má dvě zlata z mistrovství Evropy a dvě stříbra z mistrovství světa. To je přece paráda!

Markéta Davidová zase získala titul mistryně světa, takhle bych mohla pokračovat na tři stránky.

Musím říct, že jsem se u hlasování celkem zapotila.

S mojí bývalou parťačkou Bárou jsme bývaly mezi nominovanými – a tady si neodpustím jednu poznámku: i v našich nejúspěšnějších letech, kdy jsme byly světové jedničky, posbíraly několik světových i evropských medailí, se naše šance na dobrý výsledek vždycky dramaticky snížily tím, že jsme byly zařazené mezi jednotlivce, a ne mezi týmy, kam beachvolejbal podle mě patřil. V roce 2018 jsme, myslím, mohly mezi týmy uspět. Mezi jednotlivci to bylo, navíc v olympijském roce, téměř nemožné.

Mezi týmy se plážový volejbal přesunul až letos, a jenom v anketě tohoto magazínu. Konečně. A já budu pevně doufat, že se tam zabydlí a bude vidět.

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud