Do beachvolejbalu vítáme hvězdu! Tady jsou úskalí i plusy hry na písku
Naše nejúspěšnější hráčka šestkového volejbalu Helena Havelková se rozhodla sundat tenisky a začít budovat kariéru na písku. Moc mě to těší. Český beachvolejbal v ní získá obrovskou posilu, a ačkoliv jsou tyto dvě volejbalové disciplíny poměrně specifické, pořád je to „jen“ volejbal. Navíc v plážáku snad ještě víc než v hale rozhoduje hlava - a tu má Helča nastavenou správně. Pevně věřím, že se v beachi najde a bude ji bavit.
Na palubovce dokázala vyhrát, co se dalo, byla nejvýraznější osobností českého ženského volejbalu posledních let a hvězdou na všech zahraničních angažmá. A že jich bylo: Itálie, Rusko, Polsko, Čína. Ale k úplné spokojenosti jí chybí olympiáda, což Helču neskutečně láká. Tomu já plně rozumím…
Přechod na písek s sebou nese ale i určitá specifika. Začnu od toho očividného, které pozná i úplný laik – hraje se jen ve dvou. Ono to sice zní jako nic, ale vy se najednou stáváte součástí každé jednotlivé výměny. Podílíte se na každém bodu, úspěch i neúspěch na vás o to víc dolehne, protože se o něj dělíte jen s jedním parťákem. U mě to byla právě ta větší individuálnost a prostor na seberealizaci, které mě na beachvolejbale okouzlily. Určitě to ale není pro každého.
Pořád si velmi dobře pamatuji, jak jsem si pár let po mé specializaci pouze na písek byla zahrát s kamarády pro zábavu šestky. Hrnula jsem se ke každému míči, nepamatovala si rotace a měla jsem pocit, že se mi tam
