Hlídej, ale zůstaň člověkem! Vodní děla na fotbal nepatří
Dejte svoje peníze a běžte se z vlastní vůle o víkendu v pětistupňové teplotě konce října dívat na problematickou show, které ubývají diváci. Zkuste to. Můžete být odměněni dávkou ledové vody přímo do obličeje. Tenhle šlendrián je realitou fotbalové Gambrinus ligy, jak se znovu potvrdilo během víkendového zápasu mezi Jihlavou a Spartou.
Kdo chce, vidí jen chuligány, kteří vytrhávají sedačky a hází je po policistech. Kdo se však na věc podívá jen z mírného nadhledu, zůstává v šoku z jednání pořadatelské služby.
Ta se v Jihlavě v chladném počasí nerozpakovala použít proti návštěvníkům zápasu proudu ledové vody z hasičských stříkaček. Kvůli řádění několika desítek otrapů tak ohrozila další stovky lidí v blízkém okolí incidentu.
Navíc ani zdaleka nejde o ojedinělý případ. Je dobře známo, že členové pořadatelských služeb na fotbalových stadionech napříč zemí místo snahy zklidňovat rizikové situace a řešit problémy naopak často provokují a vyžívají se v represích podobného typu.
Například ochranka v Jablonci je zneužíváním vodních stříkaček proti lidem, kteří si zaplatili vstupné, pověstná.
Vinu logicky nesou samotné kluby, které nechávají své pořadatele šikanovat diváky. Bafuňáři na jednu stranou pláčou nad chabou návštěvností. Na druhé straně ale dovolují, aby se mnohdy fašizoidní týpci v zelených pořadatelských vestách chovali k návštěvníkům zápasů jako ke zvěři.
Vždyť jaký je technický rozdíl mezi fotbalovým utkáním a třeba divadelním představením?
Základní atributy jsou stejné. Zaplatíte vstupné, získáte nárok na místo v publiku, z kterého by vám mělo být umožněno v klidu sledovat show. Jestliže na fotbale dostanete spršku ledovou vodou, je to, jako by k vám v divadle přistoupila uvaděčka a vrazila vám pěstí jednu pod oko.
Stále znovu se ukazuje, že český fotbal s fanoušky absolutně neumí komunikovat. Ve společnosti stále převažuje kavárenské klišé, v němž se fotbalový fanoušek jeví především jako agresivní individuum nevalné inteligence, občas snad i s mírnými sklony k lykantropii, kdy sám sebe vnímá jako zvíře.
Nejhorší je, že podle chování mužů v pořadatelských vestách podobný názor sdílí i samotní šéfové klubů.
Fotbalový kotel ovšem není žádné peklo. Ano, bývají v něm lidé, kteří dělají problémy. Třeba ti sparťané, kteří v neděli v Jihlavě házeli sedačky, často jen zbabělci posílení mocí davu.
Většina z návštěvníků kotle ale představuje pouhopouhé nadšence, kteří jsou schopni za svým klubem cestovat stovky kilometrů, vymýšlejí barevná chorea, fandí a zpívají chorály.
A je třeba dodat, že i pro tzv. normály, čili hlavní část fanouškovské obce bez jakýchkoli sklonů k agresivnímu chování, je při zápasech venku pobyt v kotli nejvhodnějším místem ke sledování zápasu.
Právě v kotli jsou totiž lidé chráněni před případnými konflikty s příznivci soupeře. A i před agresí těch se stejnou klubovou příslušností by je měla ochránit pořadatelská služba.
Vodní děla každopádně na fotbal nepatří, i když výjimka by se našla. Při letním zápase druhé ligy mezi Bohemians a Sokolovem pořadatelé v Ďolíčku během poločasové přestávky po předchozí dohodě pokropili fanoušky v kotli domácích vyčerpané vražedným vedrem. Jenže říjen není srpen.
Téma o používání vodních děl proti fanouškům na fotbalových stadionech čtěte v zítřejším Sportu.
