Doping v Rusku? Jako ze scénáře starého Jamese Bonda
Zpráva profesora Richarda McLarena potvrzující státem posvěcený doping na olympiádě v Soči prakticky zničila šance ruských sportovců na účast na olympiádě v Riu de Janeiro. Mezinárodní olympijský výbor nemá jinou volbu než ruskou výpravu na Hry nepustit.
I po letech, kdy byly dopingové praktiky v ruském sportu celosvětovým veřejným tajemstvím, nad nímž mohli jejich čistí soupeři jenom skřípat zuby, způsobují podrobné zprávy o tom, jak to ve skutečnosti v Rusku fungovalo, šok.
Svědectví jedné bývalé atletky a dvou bývalých pracovníků ruské antidopingové agentury stačily k tomu, aby rozbily dlouho budovanou arogantní slupku nevinnosti systému, který nevěřil, že se mu něco může stát.
V téhle chvíli se nelze divit, že okolní svět, v čele dlouho trpících sportovců, jasně vyzývá: Neberte je do Ria!
Vyšetřovací komise WADA na základě výzkumu ruského dopingového programu v Soči obohatila sportovní slovník o výraz „metodika mizících pozitivních testů“, v níž agenti tajné služby za temných nocí vyměňují špinavé vzorky za čisté. Takový scénář by se vyjímal ve starých bondovkách s Seanem Connerym. Pro ty s Danielem Craigem by už byl těžko uvěřitelný.
Mezinárodní olympijský výbor si v této politické atmosféře těžko troufne nereagovat. Ruský olympijský tým leží pod gilotinou, z níž není úniku.
Bude to spravedlivý trest? Ať si to při myšlence na čisté ruské sportovce, kteří zřejmě existují, každý zodpoví sám. Gilotina ale zasviští, to je nepochybné.
