0:71 a úspěch ragbistů? Jistě, nasekáno dostali fotbalisté i hokejisté
Spláchnou nás. Zadupou nás. Ani si neškrtneme. Slogany z povedené reklamní kampaně na zápas ragbyové reprezentace se slovutnými Barbarians nelhaly, o čemž svědčí výsledek 0:71. Přesto jde o historický úspěch českého ragby. Tenhle zápas totiž ukázal, že celosvětový fenomén má v Česku velkou budoucnost.
Nikdo nerad prohrává, ale není třeba si historický zážitek kazit. Výsledek zápasu s Barbarians nemohl být lepší. Nastoupili čeští amatéři proti skvělým profesionálům, kteří patří ke světové elitě. O výsledek tady vůbec nešlo. Důležité je, že se Češi Barbarians vůbec postavili a odehráli čestný zápas. Takové lekce jsou nezbytné. A přesvědčily se o tom i v zemi daleko populárnější sporty.
Vzpomeňme třeba na rok 1899, kdy se fotbalová Slavia poprvé utkala s Angličany. Nešlo přitom o nějaký špičkový tým, nýbrž o studentský výběr Oxfordu. Výsledkem byla porážka 0:3, což je ve fotbale rozdíl třídy. Je dobré připomenout, že fotbal se v té době ve Slavii hrál necelé čtyři roky. Ačkoli o tom moderní slávisté často nemluví, fotbal ke Slavii nepatří od roku 1892, ale až od října 1895, kdy v klubu vznikl fotbalový odbor.
V roce 1911 pak sice hokejisté Čech v Berlíně vyhráli mistrovství Evropy, krátce na to však Slavia s mnoha reprezentanty v Chamonix dostala od Oxford Canadians dardu 2:22. Ačkoli v redakci tehdy zprávu redaktora Josefa Laufra zkomolili, takže noviny napsaly o slavné plichtě 2:2.
Tyhle prohry přitom neovlivnily budoucnost negativně, staly se naopak krokem v cestě vzhůru. A podobně to může být i se zápasem Barbarians na Markétě.
Je třeba zdůraznit, že tohle byl opravdu výjimečný svátek. Pro české ragby je neobyčejná pocta, že Barbarians přijeli, je to pro něj ohromná reklama a skvělá investice do budoucna. A důležité je, že je na čem stavět.
Skóre sice vypadá hrozivě, ale kdo zápas viděl, musí ocenit odvahu i organizační zdatnost českých hráčů, kteří celou čtvrtinu zápasu na jedničku plnili svou taktiku bojovat v roji a snažit se bránit soupeřům v držení míče. Nakonec se samozřejmě individuální kvality Barbarians prokázaly. Český tým ale rozhodně nebyl za partu nazdárků. Barbarians poznali, že proti nim stojí chlapi, kteří ragby dovedou, i když ho dělají jenom ve volném čase.
Zápas s Barbarians nebo nedávné účasti ambasadorského týmu z Nového Zélandu, stejně jako v Česku stále populárnější světové šampionáty, pomáhají v kvasu, z něhož se české ragby může odrazit dál. Postupně roste členská základna, vznikají nové kluby a mládežnické akademie. Mladé talenty už získávají zkušenosti na pobytech ve Francii či na Novém Zélandě.
Ragby v Česku čeká dlouhá cesta, ale směr je směrem vzhůru. Český tým bude těžko někdy konkurovat All Blacks, ale budoucnost je vždycky nejistá. Hokejisté Finska byli taky kdysi za outsidery, dokud v roce 1967 pod vedením Augustina Bubníka poprvé neporazili Čechoslováky. A kdo by před pár lety řekl, že ragbisté Japonska na mistrovství světa porazí Jižní Afriku, jak se to stalo vloni.
I se skóre 0:71 si Česko vysloužilo v ragbyovém vesmíru respekt. A důležité je o tyhle konfrontace stát dál, držet kontakt s vyspělými týmy. Jen tak vede cesta vpřed.
