Český sport má naštěstí stále takovou kvalitu, že se na trůnu mohlo stanout víc jmen. Ovšem olympijského šampiona má letos tahle země jen jednoho – judistu Lukáše Krpálka. Sportovcem roku v nejstarší české anketě byl zvolen zaslouženě.
Proč? Třeba proto, že o titul můžou reálně soupeřit jenom šampioni. Prohra ve finále, stříbro i bronz jsou krásné úspěchy, ale tahle hranice je průhledně daná.
I těch šampionů bylo letos dost. Rychlobruslařka Martina Sáblíková má za sebou jednu ze svých nejlepších sezon, biatlonistka Gabriela Koukalová ovládla Světový pohár. Stejně jako Ester Ledecká, která se však v záplavě olympijských medailí ani nedostala do desítky.
Vzpomeňme ale, že globální akcí číslo jedna letos byla olympiáda v Riu de Janeiro. A tam vyhrál Lukáš Krpálek.
Zpětným pohledem se možná jeho triumf může zdát jaksi samozřejmý. Byl přece suverénní. Na cestě za zlatem zmuchlal dva mistry světa, aktuální světovou jedničku a v závěru zdolal nepříjemného Ázerbájdžánce Gasimova, s kterým měl do té doby negativní bilanci. Těžší to nemohlo být!
Lehce se dá zapomenout na to, co Riu předcházelo. Dva roky plné bolavých zranění. Krpálek si musel zvykat na porážky, které ho dosud potkávaly asi tak často jako kapky deště na poušti. Ještě v dubnu na ME v Kazani vypadl už v osmifinále, především kvůli potížím s ramenem.
Musel obnovit svoji kondici i vítězné sebevědomí. Musel koumat nad novými způsoby, jak vyzrát na soupeře, kteří už se naučili jeho silné stránky. Zvládl to. Vrátil se jako šampion a také jako rytíř s fotkou nešťastně zesnulého kamaráda Alexandra Jurečky, která mu v Riu dávala sílu.
Je to velký příběh z mnoha pohledů. Český sport má jasného krále.
Související články
