Tři skokanské legendy napříč úspěšnými obdobími české historie, Dalibor Motejlek, Pavel Ploc a Jakub Janda, a k tomu Adam Malysz, který probudil v početném polském národě pro svůj sport fanouškovské šílenství, se v týdnu postavili pod zbídačené můstky v Harrachově. Všichni přijeli, aby podpořili veřejnou sbírku, která po dlouhých desítkách let, kdy místní můstky jenom chátraly, znamená novou naději.
Harrachovský mamutí můstek se nad svým městem tyčí jako dinosaurus. Je vidět z daleka a láká. Když si ale opravdu dáte říct a přijdete blíž, čeká vás hodně smutný zážitek. Na dopadu roste divoká tráva, buben za hranou je rozpadlý. Jako po válce, jak trefně řekl Adam Malysz, když se před pár dny díval kolem.
Harrachovský mamut je jako symbol zmaru českých skoků. Kdysi bývaly národním sportem. V dobách slavné party Remsa Boys, kdy závodili olympijský šampion Jiří Raška , Rudolf Höhnl či Zbyněk Hubač. V Innsbrucku při jednom závodě Turné čtyř můstků stáli společně na stupních vítězů. Pak přišli Pavel Ploc , Jiří Parma a spol. Tehdy byli skokani pro sportovní národ něco jako dnešní biatlonová parta. I díky nim, a pro ně se ostatně na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v Harrachově postavil závodní areál s šestým světovým mamutím můstkem.
Naposledy se na mamutu skákalo na mistrovství světa v roce 2014. Šampionát přišel na 70 milionů korun, na dopadu vyrostlo pro sponzory zázemí, které představitelé FIS srovnávali s rakouským Kitzbühelem. Jenže pak dělníci všechno rozebrali, kamiony to odvezly. A pak už pracoval jen pan Čas.
Během té doby ale dělal neplechu i o pár set metrů dál. V údolíčku za místním hotelem Skicentrum stojí můstky velikostí 40, 70 a 90 metrů. A i když se Malysz a spol. před pár dny fotili pod mamutem, právě o tohle místo, tzv. areál středních můstků, jde teď především. To je žíla, která může znovu rozproudit
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
