Po předchozích dvou porážkách 0:3 a 1:3 (prvních v baráži) jsem začal hokejovou Jihlavu v duchu odepisovat. Měl jsem za to, že borcům z Vysočiny došlo. Říkal jsem si, že už to dál fyzicky nepůjde, že je dva extraligisté anebo vítěz WSM ligy z Českých Budějovic ve finiši neuvěřitelně vyrovnané soutěže přetlačí.
Včera večer jsem si dal po druhé třetině reálnou facku. Pardubice, které pořád považuju z celého kvarteta za favorita, semknutá Dukla gólově válcovala. Ve třetí třetině však za čtyři minuty o tříbrankový náskok přišla a zase jsem měl pocit, že už se nezvedne.
Navíc když se jí zranil lídr Tomáš Čachotský, suverénně nejlepší hráč baráže. Psychika byla narušena, sebevědomí dole. Ovšem jít s Vlkovými rafany do prodloužení a nájezdů, to je pro Zemana a spol. záruka dvou bodů.
Je až neuvěřitelné, jak si prvoligový tým v rozhodujících fázích věří. Místo aby se hráčům, kteří z valné většiny v extralize dosud neprorazili, rozklepaly ruce a kolena, vyšvihnou pod tlakem skvostné momenty. Vždyť Jihlava vyhrála jen jeden ze šesti vítězných zápasů za tři body!
Všechny ostatní posbírala za triumf v prodloužení a na nájezdy. V tomto směru se jí žádný ze soků absolutně nevyrovná. Pět bodů navrch, to může být klíč k extralize.
Když máte nájezdníky typu Zemana, Čachotského a Semana, můžete být v klidu. I když…O Jihlavě už radši v předstihu žádné závěry.


