Bílek musí cítit satisfakci! Vzestup Zlína jde za jeho přípravou
Samozřejmě nelze vyjádřit v procentech, jakou zásluhu má Michal Bílek na podzimním vzestupu fotbalisté Zlína. Že vše ale nakopl on, je neoddiskutovatelné. Podle jmen je tým výrazně slabší než na jaře, a přesto hraje úplně jinak. Daleko konzistentněji než za éry Bohumila Páníka a Vlastimila Petržely. Tak, že Slovácku, které si zakládá na držení míče a v lize patří v tomto směru k elitě, ho půl hodiny nepůjčí. A se silami vydrží až do konce. Tohle prostě jde za koučem, jeho přípravou.
Výhra nebo prohra, holohlavý trenér zůstává svůj. Pro veřejnost nečitelný, tajuplný. Masku studeného čumáku však najednou dokáže odložit.
Když se Bílek po pondělním galapředstavení v derby odhodlal dojít ke kotli fanoušků, byl vděčný a dojatý. Po vítězných zápasech už ukazuje lidskou tvář chlapa, který má emoce a nemusí je za každou cenu dusit uvnitř. Je na něm vidět, jak uvolněně se ve Zlíně cítí a že se mu práce daří.
Nikdy to naplno neřekne, ale musí to brát jako satisfakci za domnělé křivdy, které si v sobě nese z dob působení u reprezentace.
Hráči, kteří pod ním dřeli, na něj vesměs nedají dopustit. Na pohodě v kabině si Bílek zakládá. Tu zlínskou po červnovém příchodu pročistil, nezapomněl na žádný kout. Na tréninku křičí (hodně), chválí (méně), respekt si však nevynucuje silou. Prostě ho má.
Veřejnost už Bílkovi také začíná přicházet na chuť. Ale znáte to…
