Video se připravuje ...
Děti obyčejně věří na Ježíška tak do osmi, devíti let. Pak pochopí, že kouzelný hodný pán neexistuje a dárky kupují rodiče. Chvíli jsou zklamaní, ale zvyknou si. Tomu, že se Libor Zábranský ještě před koncem každého roku nepostaví na střídačku, nevěří ani ty nejmenší děti z mateřské školy Kometka.
Už je tam. Zase.
V létě se boss brněnského hokeje zapřísahal, že tuhle sezonu opravdu ze své kanceláře nesestoupí. Mluvil o vyčerpání, stresu, hromadě jiné práce. Najal si Martina Pešouta z Karlových Varů a doufal, že bude stačit, když bude tým řídit svrchu a na interních poradách. Stavba kádru stejně šla jako vždy za ním. V tomto směru se nic nezměnilo. Posily vybral, odsouhlasil, dohodl podmínky. Jeho majetek, jeho zodpovědnost.
Šestapadesátiletý Pešout dostal od šéfa hráčský materiál, se kterým měl pracovat a herní systém, v základních bodech okopírovaný od české reprezentace pod Finem Karim Jalonenem.
V říjnu to fungovalo, Kometa vítězila. Vše v pořádku? Zdánlivě. Většinově šlo o těsné, vydřené triumfy, pod kterými byli zásadně podepsány vynikající přesilové hry a skvělí brankáři Furch s Čiliakem. Mělo to být varování. Ale řešte něco, když kupíte body ve velkém a stoupáte tabulkou skoro až na vrchol…
Jenže od listopadu se začaly kupit porážky, občas to byly vyloženě debakly. 1:5 v Litvínově, 0:5 s Libercem. Odešly přesilovky, střelba obecně. Chyb vzadu přibývalo, gólmani už nebyli neprůstřelní.
A Mr. Kometa se už na to nemohl dívat. Vycítil, že přišel jeho čas.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
