Menší bratr přerostl většího. Slováci mají styl. Češi zase inspiraci
Asi taky máte to přesvědčení v sobě. My Češi jsme prostě ve fotbale (o hokeji nemluvě) lepší než Slováci. Máme kvalitnější ligovou soutěž s bohatšími a v Evropě úspěšnějšími kluby, nabízíme zajímavější ekonomické podmínky pro hráče, modernější stadiony a v neposlední řadě i silnější reprezentační áčko, výkladní skříň všeho. Je takový klasický pohled většího národa na menší. Zčásti ze zvyku, z tradice. Pravda však může být jiná. A letošní EURO v Německu ji ukázalo.
Tedy na úrovni národních týmů. Byť i z hlediska výstavby nových stadionů či rekonstrukce stávajících se Slovensko svým „bratrům“ rychle přibližuje, možná až vyrovnává. Nejvíce bylo v předchozích dnech vidět na elitní výběr obou zemí. A Češi z toho vyšli jako jasný poražený.
Z Německa odjeli, aniž by zanechali nějakou stopu. Prostě se zúčastnili, sebrali jeden bod ze tří utkání - a Auf Wiedersehen. Žádný hráč nezazářil, nebaží po něm evropské velkokluby. Trenér Ivan Hašek, jehož práci v arabském světě patnáct let nikdo nestudoval, nejspíš neobdrží po turnaji nabídku z velkého (evropského) klubu.
Na účast slovenského výběru se bude vzpomínat úplně jinak. Calzonův tým měl zřetelnou herní tvář, na rozdíl od Čechů. Při senzační vstupní výhře proti Belgii vyprodukoval deset střel, Angličany v osmifinále potrápil třinácti. „Nebezpečnost“ Haškova souboru proti Portugalcům? Chudičkých pět pokusů.
A hlavně, Slováci v obou střetech proti gigantům ukázali chrabré srdce, sebevědomí, víru ve vlastní síly. Ano, také měli pasáže, kdy zalezli do hlubokého bloku a bránili ze všech sil. Tomu se nevyhnete. Jenže nikdy to netrvalo dlouho. Jejich rychlý přechod do útoku (podobně jako Gruzínců) by si měli Češi pořádně nastudovat.
Viděli jste, jak se Angličané třepali o postup do čtvrtfinále? Ačkoliv Hancko a spol. dostali dva konci základní hrací doby a v úvodu prodloužení dva drsné gólové direkty, nezlomili se. Byť už na place nebyly vystřídané ofenzivní hvězdy, přimáčkli jednoho z adeptů na triumf na turnaji před jeho šestnáctku a šli si vehementně za vyrovnáním. Fotbalově, ne bezduchými nákopy. Když přidušený favorit odvrátil jeden nebezpečný útok na roh, gólman Jordan Pickford si euforicky plácnul s obráncem Kylem Walkerem. Prostě měl z každého centru do vápna strach. Oprávněný.
Obr se třepal před outsiderem, jehož vedení našlo před necelými třemi lety kuráž, aby instalovalo k mužstvu trenéra ze zahraničí. Tedy vlastně „věčného“ asistenta. Francesco Calzona (má smlouvu do konce roku 2025) byl do té doby v italských klubech dvojka za hlavním šéfem. I v Neapoli. Jenže Marek Hamšík, jeden z nejslavnějších hráčů slovenské historie, dobře věděl, jak je pro tým důležitý. Mistr taktiky, typický italský fotbalový puntičkář. Důležité doporučení dorazilo také od záložníka SSC Stanislava Lobotky. Ten byl mimochodem na EURO fantastický.
„Ciccio“, jak Calzonovi v Itálii přezdívají, dokázal horkokrevné Slováky na hřišti srovnat a ukázal jim směr, kterým se moderní fotbal nekompromisně ubírá. Naši východní sousedé mají úspěchy a styl. Češi zase blízkou inspiraci. Pokud si dokážou připustit, že je menší „bratr“ přerostl.
