Pro Baník nebyl malý Vláďa dobrý, teď si zahraje Premier League. Coufal inspiruje
Lukrativní tříletou smlouvu (s dvouletou opcí) v Premier League má v kapse Vladimír Coufal, za něhož dostane Slavia cca 160 milionů korun. Za kluka, který byl před deseti lety odejit z Baníku za to, že je malý a špatný. Málem sekl s fotbalem a dal se na studia, teď mu patří dres s číslem 5 ve West Hamu United. Nechť Coufalův příběh inspiruje i další zapálené srdcaře s klikatější cestou. Mimochodem – víte, kolik jeho tehdejších ostravských spoluhráčů z ročníku 1992 hraje ligu?
Když se Slavii v poslední době losovali soupeři do pohárových skupin, pokaždé si Vladimír Coufal přál někoho z Ostrovů. Zahrát si na anglickém stadionu před zaplněnými tribunami, to byl sen důrazného beka.
Loni v dubnu o zážitek ze zápasu proti Chelsea na Stamford Bridge přišel kvůli zranění. Dělal vše pro to, aby urychlil léčbu a nastoupil, ale nepovedlo se. I nezaujaté fotbalové veřejnosti ho bylo v tu chvíli líto.
Teď už to Coufala ani lidi mrzet nemusí. Víkend co víkend bude potkávat ta největší světová esa ve slavné Premier League jako čerstvá posila West Hamu United.
Přitom kdo by to ještě před pár lety do rodáka z Ludgeřovic řekl. Dovolte osobní vzpomínku.
Vladimír Coufal si to asi nebude pamatovat, protože jsem nepatřil mezi nejlepší, ale jelikož jsme se oba narodili ve stejném roce, v Ostravě jsme v žákovských a dorosteneckých kategoriích hrávali proti sobě. On za Baník, já za Vítkovice.
I když hrávali... Jak už jsem naznačil, nikdy jsem nebyl klíčovým článkem týmu, takže jednou jsem nastoupil, podruhé ne. A tak pořád dokola. Zkrátka jsem byl naprosto průměrným fotbalistou.
Krajní obránce nebo záložník našeho městského rivala to měl podobné, vzhledem k větší konkurenci v jeho mužstvu vlastně spíš ještě těžší.
„Kdo? Coufal? Jo, to je ten prcek.“ Přesně takhle se na něj kvůli drobné postavě dlouhá léta nahlíželo. Prostě jako na subtilního a nevýrazného náhradníka na samém okraji soupisky.
V patnácti jsme se sešli ve výběru Moravskoslezského kraje proti Západoslovenskému. Ale že by to bylo za odměnu či kvalitní výkony... Trenéři nás tam pravděpodobně doporučili spíš z toho důvodu, abychom měli vytížení a zápasovou praxi. Ne proto, že bychom si to zasloužili a byli tahouny.
Pozornost koučů i skautů tehdy přitahovala úplně jiná jména: Vojtěch Šustr, Tomáš Vengřinek, Karel Skoupý, Tomáš Urban, Patrik Boháč a další. Všechno šikovní reprezentanti.
Ale klíčová, tak trochu řečnická, otázka – znáte je? Ligu nehraje ani jeden.
Z našeho ročníku se nakonec prosadili spíš protihráči z jiných moravských a slezských klubů, třeba jihlavský Matěj Vydra, hlučínský (později ostravský) Jiří Pavlenka, zlínský Jakub Jugas, olomoučtí Tomáš Přikryl, Martin Hála či Michal Reichl nebo opavský Vojtěch Hadaščok.
A nakonec taky ten malý a v Baníku nechtěný „Cuf“ nebo „Cufi“. Vždycky se o něm říkalo, že je poctivým dříčem, ale uvěřil jsem tomu až ve chvíli, kdy jsem ho viděl v Hlučíně, kam zamířil oklikou přes Bílovec (1.B třída) z Bazalů.
To už v souvislosti s ním poprvé padaly příměry jako stroj nebo robocop. Protože vyrostl a nabral svalovou hmotu. Makal, stal se kapitánem dorostu a brzy už hrál za tamní chlapy druhou ligu.
Dál už ten neuvěřitelný příběh znáte: Opava, Liberec, Slavia, reprezentace a West Ham.
Jasně, i v Coufalově příběhu hraje velkou roli štěstí na lidi, třeba na Jana Nezmara nebo Jindřicha Trpišovského, ale hlavním faktorem celé krásné story je jeho pracovitost. Díky ní i v kritické chvíli a věku, kdy se láme chleba, na svou lásku nezanevřel. Naopak, zakousnul se ještě víc a šel si za svým.
Odměnou mu je kromě zadostiučinění a zpětného uznání chyby od tehdejších baníkovských funkcionářů a trenérů zejména dlouhodobá smlouva v jedné z nejlepších soutěží světa. Sen splněn.
Z mé strany obrovský respekt a klobouk dolů až na zem.
Kéž by trnitá cesta malého Vládi, která pokračuje ve velkém Londýně, inspirovala další dospívající hochy bez talentu a příznivého osudu.
