Sparta je dál než Slovan, ale zázrak na City nečekejte. I Arsenal zaparkoval
KOMENTÁŘ MICHALA KVASNICI | Nevím, jestli jsou nejlepším týmem na světě. Spousta fajnšmekrů by díky trofejím v Lize mistrů takto označila spíš Real Madrid. Čím jsem si však jistý, že City jsou nejnechutnější. V tom smyslu, že proti nim nechcete hrát. Jasně že je to zážitek a čest, ale...
Můžete být perfektně připraveni, nicméně čelit do posledního detailu tak vycizelovanému systému je extrémně složité. Skoro až nemožné, jakkoli je mi použití tohoto slovíčka ve sportu proti srsti. Jenže ono to tak opravdu je. Víte, že jste před utkáním nepodcenili vůbec nic, že jste udělali maximum.
Znáte všechny hvězdy, od trenérů a videoanalytiků jste nabiflovaní informacemi. Tudíž je vám jasné, že Erling Haaland nesmí dostat centimetr, aby se rozběhl. Že Philu Fodenovi je třeba zavírat levou nohu. Že rychlonožku Jérémyho Dokua je jistější zdvojovat nebo že nebezpečí hrozí v kterýkoli moment od tuze inteligentního Ilkaye Gündogana, ač tak bývalý kapitán německé reprezentace na první dobrou oproti jiným třeba nevypadá.
Tohle všechno máte v hlavě. Pak rozhodčí foukne do píšťalky a zjistíte, že realita je ještě mnohem krutější. Výhodou fakt moc hezkého Tehelného pole je výhled. A to včetně sektoru pro média, který je na jiných, převážně větších stadionech zpravidla umístěn výš, tudíž dál od hřiště.
