Haška odměnila odvaha. Pokusy končí, pryč je paskvil nalevo i falešný Panák
KOMENTÁŘ MICHALA KVASNICI | Ve sportu i v životě se říká, že odrazit se z úplného dna je kolikrát lepší než se dlouhodobě plácat v podprůměrné šedi. „A my jsme dostali pořádnou facku,“ přikývl Ivan Hašek s měsíčním odstupem od ostudné prohry 1:4 v Tbilisi. Jenže musíte trefit pevný bod, který vás nakopne. Samo to nepřijde.
Až tvrdý náraz do gruzínské zdi změnil poměry v české reprezentaci. Nejen hráči, ale i členové realizačního týmu začali přemýšlet jinak. Škarohlídi by řekli konečně, již na EURO bylo pozdě. Optimisté kontrují, že lepší teď než vůbec.
Zaprvé: dostavila se odvaha. Nehraničila s riskem, po debaklu už totiž snad ani nemohlo být hůř, ale sebevědomé kroky to byly. A fanoušci je vzali za své. Konkrétně? Trenéři upustili od sázky na velká jména. Ze sestavy vypadl nejen Patrik Schick, ale i Tomáš Čvančara, Alex Král či Robin Hranáč. Čtyři frajery z německé bundesligy, respektive španělské La Ligy nahradilo hladové (ex)plzeňské trio Tomáš Chorý, Pavel Šulc, Lukáš Červ.
Všichni tři, v nároďáku pořád teprve začátečníci, se stali hlavními hybateli razantní obrody herního způsobu. Když Hašek v září řekl, že tým nemůže předvádět krásný fotbal, znělo to nešťastně. Až nepatřičně. Ne zrovna motivačně, dosti pesimisticky. V současnosti už koučův výrok nabírá konkrétní kontury. A jsou nadějnější než původní vyjádření.
Jestli něco spojuje Chorého, Šulce a Červa, je to
