PŘÍMO Z MONTREALU - Na Vokounově místě bych sbalil saky paky a hurá pryč za jinou štací. Dost bylo Floridy, utopených nadějí nad hlavu. Ne, v tomhle týmu nejde sklízet ovoce. Nastal nejvyšší čas poohlédnout se po jiné štaci.
Tak přesně tohle jsem si říkal v klíčových chvílích středečního utkání v Bell Centre. Vokoun odrážel jeden montrealský útok za druhým, chytil dobrých pět šest gólů, jenže stejně prohrál. Zase.
To je jedno, realita určitě. Ne, tohle nemá význam. Hlava by mi to na jeho místě už nepobírala.
Panthers v Montrealu předvedli svoji bolestivou klasiku, kdy nejsou horší než oponent, přesto klopí hlavy po porážce o gól. Po utkání jsem se díval do očí Vokounových.
Tuze smutných očí, vyhaslých. Takový plejer si nezaslouží trpět, napadlo mě hned.
Slunce neslunce, tenhle hráč patří do úplně jiné hokejové sorty. Patří do play off . Rok co rok. Nechat na svém kontě osiřelých 11 bitev o Stanley Cup? To nejde…
Tomáši, Florida ti neuteče, klidně se tam s rodinou usaď natrvalo, ale než se tak stane, nepohřbívej pod palmami svůj um a dovednosti, s kterými patříš mezi TOP 5 v NHL. Náležíš do míst, kde se o špičkový hokej nejen snaží, ale kde ho skutečně hrají.