Po úvodní poklidné bitvě se v extraligovém finále začíná válčit. Plzeň si i dnes kráčela pro vítězství, již druhé v sérii, ale teď skuhrá nad promarněnou šancí. Kdo ví, jak moc ji nezvládnutá partie může (nebo bude) nakonec mrzet…
Západočechům hrálo vše do karet, dvakrát vedli, přesně v čase 58:00 dostali k dispozici přesilovku. Ideální prostor pro to Zlín srolovat k zemi. Jenže hosté s početní převahou naložili děsně. A domácí vycítili naději. A hlavně, na rozdíl od soupeře ji dokázali převést do hmatatelné podoby.
Silou vůle a odhodlání se vyškrábali k nájezdům, které opanoval penaltový mág Jakub Sedláček a genialita Petra Lešky.
Je tedy srovnáno a v Plzni to může být hodně divoké. Ještě divočejší než v této fázi.
Jisté je jedno, šampiona sezony určí i to, kdo se líp vypořádá s omyly sudích a udrží emoce na pozitivní hodnotě. V tomto hledisku jsou na tom lépe Plzeňští, křivdu umí snadněji spolknout.
Jistě, Zlínští a jejich fans namítnou, že jejich tým dostává od sudích jednu ťafku za druhou, tak horké to sice není, ale zároveň je pravdou i to, že ve druhém zápase byli sudí na moravské hráče přísnější. Nejde říct, že ne. Především v prodloužení byly plzeňské fauly legalizovány, stejně jako nedovolená hra v pěti.
Pruhované příkoří viditelně nejvíce drásá Petra Čajánka. Možná, že doma toho nenamluví tolik jako za jedno utkání v play off s arbitry. Je otázkou, o kolik procent by jeho výkon vylezl, kdyby se reklamacemi u sudích zřekl. Dost možná to jsou právě ta procenta, která Zlínu schází k tomu, aby disciplinovanější Plzeň přetlačili snadněji či dříve než v penaltové loterii.
Škodováci měli ve středu večer také důvod remcat, nejvíc když při přesilovce ve třetím dějství sudí odpustili Zlínu vyhození puku mimo hřiště a chvíli na to si nevšimli, jak unikajícího Pletku kdosi z domácí střídačky neuvěřitelně složil k zemi…
Ono se to snadno říká, zchladit rozhicované nervy je zapeklitý, skoro nemožný úkol. Jenže jiná cesta není. Kdo si ji osvojí a bude se věnovat jen hokejovým věcem, ten převezme pohár.
