Vyčichlá synergie. Proč se liberecký hokej zmítá ve zvláštní křeči?
Tak vám nevím, ale tady je něco špatně. Něco tu nehraje. Liberecký hokej se zmítá ve zvláštní křeči, v podivném stavu prohlubujících se hutných rozpaků. Ve čtvrtek zakončené extraligové počínání vyvolává množství otazníků na téma, co všechno se dělo v klubu v minulých týdnech či měsících. Něco je přece průhledné: dokud se vše neprojasní, těžko se Bílí Tygři pohnou z místa.
Z pozice, která kdysi dravému a navýsost ambicióznímu klubu vytváří nelichotivou reklamu. Loni předposlední, letos jen o pár příček výš v ročníku, jenž měl po výrazném posílení cinkat medailí, v horším případě pódium atakovat. To jsou pro Liberec hodně truchlivé počty.
Když před dvanácti lety vkročil na elitní tuzemské jeviště úspěšný byznysmen Petr Syrovátko, způsobilo to rachot. Jeho vize zněly svěže, atraktivně, odvážně. Správný přístup, nutno dodat. Ba co víc, plány majitele se rychle měnily v realitu, nadšení všech lidí v klubu včetně hráčů a fanoušků se přelilo do bronzové sezony 2004/05, po dva následující roky Bílí Tygři urvali triumf v základní části. Přišel další bronz. To vše v nové moderní aréně, s programem pro příznivce jako vystiženým ze západní Evropy a s přesvědčením, že už brzy vysněný titul musí dopadnout.
Máme tu rok 2014 a pod Ještědem dál marně čekají. Útok na titul v nedohlednu, Liberečtí se z dravé šelmy převtělili do krotké zvěře, která má dost svých starostí ve vlastním výběhu. A to mohou být v klubu rádi, že před rokem nesestoupili. Z chřtánu první ligy třesoucí se partičku vytáhl zpět nad hladinu až gól Petra Nedvěda v hororově se vyvíjející baráži s Mladou Boleslaví.
Gól hráče, jenž předevčírem v emotivní rozlučce naposledy zamával tribunám a jenž se čtyřmi křížky na krku převyšoval po řadu let své o deset, patnáct či dvacet let mladší kumpány. Ten samý hokejista pak těžko zadržoval slzy a pohnutí z právě ukončené kariéry.
V jeho vlhkých očích se zrcadlilo vícero pocitů. Smutek, sentiment, ovšem nejen to. Také rozladění. V posledním období se totiž stalo něco, co s Petrem Nedvědem zamávalo. Informace Sportu hovoří o nastolené nepohodě mezi ním a Petrem Syrovátkem, které propukly těsně před odjezdem mužstva na první utkání předkola do Vítkovic. Boss klubu se měl před všemi hráči nepříliš lichotivě vyjádřit na Nedvědovu adresu, devalvovat jeho dlouhodobý přínos. Zhruba v tom smyslu, že glorifikace tohoto hráče už bylo dosti a že do popředí musí vystoupit tým. To by se neposlouchalo příjemně nikomu, kdo je po řadu roků nejlepším hráčem mužstva.
Bossův nevšední motivační projev zabral natolik, že po sedmi výživných a vítězných zápasech v řadě ochablý Liberec projel všechna následující utkání předkola a teď má prázdniny. Ano, hlavní vinu nesou hráči s trenérem, ale… Tento výstup a v tento čas fakt nepomohl.
Syrovátko je na Nedvěda patrně naštvaný, že mu nevyhrál titul, stejně jako mu ho kdysi nevychytal Milan Hnilička. Možná v něm viděl vůdce reichlovského typu. To se ale spletl. Takový Nedvěd nikdy nebyl, od přírody je jiným typem hráče i člověka. Ale pořád je to výtečný hokejista, který na place ve stovkách utkání za Liberec prokázal extratřídu. Asi nikoli náhodou předloni získal ocenění Hokejista sezony a vrátil se úspěšně do reprezentace. V Liberci to však poslední dobou vypadalo, že za co ostatní Nedvěda chválí, to mu doma vyčítají. Přitom v posledních letech mohl několikrát odejít do ciziny, zůstal však věrný mateřské organizaci a tedy i Syrovátkově plánům.
A i kdybychom přistoupili na teorii, že Nedvěd Liberci za šest let neprospěl, je to koneckonců vina i vedení. On byl nadřízenými vyžádán a najat, neprosil o práci.
Spíš než vyčítat Nedvědovi jeho vizibilitu, měli by pod Ještědem popřemýšlet, kde je skutečná svízel. Třeba, zda je složení obrany dostačující, či zda je opravdu účinné propojení s prvoligovou farmou v Benátkách. Zda není na čase vystřídat „nesmrtelného“ GM Ctibora Jecha. Či zda mezi týmem a koučem Pavlem Hynkem funguje správná chemie.
Liberecká synergie vyčichla. A asi to nebude (jen) Nedvědem. Uvidíme za rok, kam Tygři bez čísla 93 povyskočí.
