Kladenský Yo Yo Band, aneb Jágr poznal, jaké to je šéfovat na dálku
Kladno, to je to město, Kladno, to je ten hit! Známá a kdysi hodně hraná skladba od kapely Yo Yo Band zrovna teď asi nezní kabinou Rytířů, kteří se skutečně rytířsky zachovali vůči soupeřům z baráže a po obdarování body na cizí účet nyní polykají nekonečně hořké zklamání pádem do první ligy.
Sám Jaromír Jágr často vypráví, že nic na světě se neděje pro nic za nic, že všechno má svůj smysl, logiku, význam. Jak zaseješ, tak sklidíš.
Ani za kladenským propadákem nestojí spiknutí temných sil, je to realita, k níž se v klubu postupně dopracovali často nepochopitelnými výkony na ledě. A nejen jimi. Kladenský hokej, to bylo jedno velké jo jo. Jednou skvělí, příště naprosto nuloví. Ne ojediněle, ale víckrát po sobě. A tak se kladenský Yo Yo Band doporoučel až o patro níž.
Značný podíl viny za sešup do první ligy náleží hráčům a trenérům. Jejich kvalita a reputace je přitom taková, že od téhle ostudy měli tradiční klub ušetřit, zabránit jí. Nestačit na nadrženou Mladou Boleslav? Budiž. Avšak Olomouc přes veškerý respekt k hanáckému nadšení je těžko omluvitelné. Zvuční hráči jako Patera, Tenkrát, Kaberle, Hořava či Chábera, mazáci ošlehaní všemi druhy bitev, by tohle dopustit neměli.
Ale nejde jen o samotné počínání na ledě. Praxe ukázala, jak je ošemetné vést klub zpoza oceánu. Můžete si opatřit, jaké spolupracovníky chcete, pokud však nemáte přímý dohled nad každodenním děním v klubu, nemáte šanci pravdivě rozpoznat, co se pod pokličkou děje, po ruce máte často jen zkreslené informace. A z druhé strany, chodit do práce s tím, že váš šéf dlí tisíce kilometrů daleko, to může vyhovovat řadě vykutálenců. Takoví se najdou všude.
Být zaměstnán NHL, to je samo o sobě vysilující, nota bene v olympijské sezoně. Nedivil bych se, kdyby zásadní manažerské úkoly Jágr dával kvůli únavě stranou a nechával na jiných. Zastávat naplno a s čistým svědomím obě tak důležité pozice, to zkrátka není možné.
Takový Martin Straka je přímo u toho a jak to s ním cloumalo. S mírnou nadsázkou lze konstatovat, že tolik prášků na uklidnění jako on v Plzni za poslední roky nikdo nespolykal. Pro člověka nesžitého s často zvláštními postupy a vztahy v českém hokeji, je to ukrutný záběr na nervy.
Navíc, stejně jako jsou za Jágrem davy nadšených obdivovatelů, existuje i zástup těch, kteří mu tolik nefandí, nerozumí a třeba v klubu se s jeho kroky neztotožňují. On sám není slepý a vidí, že takhle to dál na Kladně nemůže fungovat. V prvním prohlášení po sestupu už ohlásil razantní změny v chodu celého klubu. Je to dost možná o tom, že z něj se budou pakovat ti, nad kterými doteď držel ochrannou ruku a přitom si jimi nebyl tolik jistý.
Daň za to zaplatil značnou.
