Spojení Růča & Růža v repre? Abychom se nedivili…
To je myšleno vážně?! Předpokládám, že tuto údivnou otázku jste ze sebe vychrlili, jakmile vaše oči přistály na řádcích, referujících o možnosti comebacku Martina Ručinského do zdejší elitní hokejové armády.
Jistě, koho by to napadlo. Ačkoli všichni vidíme, jak hodnotné výkony nezdolný veterán předvádí, jeho angažování v reprezentaci se zdálo být definitivně zapečetěné.
Jenže, Ručinský je pro Růžičku téměř citová záležitost. Bezmezně mu věří. Jako před zlatou Vídní 2005, kam litvínovský bard vyrazil nerozehraný po dlouhém zranění a za doprovodu pochybností expertů a médií. A vida, kritizovaný tah se vyplatil.
Jakmile si Růžička něco umane, jde si opravdu za svým, ať se děje, co se děje. Je mu fuk, co říkají druzí. Tuším, že má s Ručinským plány i nyní, byť je sám tak trochu shazuje žertováním. Nikoli stěžejní záměry, ovšem v případě Jágrova odmítnutí může být zmiňovaný kmet trenérovou záložní variantou. Volbou B, jíž nepřipadne zásadní ofenzivní role, obdrží však mandát šéfa týmu, pečující o to, aby jeho členové nevybočili tam, kam není záhodno.
Co je na všem zajímavé, vlastně vůbec nezáleží na postoji Ručinského. Pokud si ho Růžička vyžádá, dostane ho. Reprezentace se přece neodmítá, nepochybuje hrající legenda.
