Liga vydá kouče nároďáku. Finiš extraligové sezony hodně napoví
Je na čase hledat trenéra národního týmu. Pokud možno hned. Ne, nehicuju a vím dobře, že tuzemský hokej svého generála střídačky vlastní. Potíž je v tom, že jen dočasně. Jak v minulých dnech vypátral deník Sport, o Vladimíra Růžičku znovu usiluje mocné Rusko, čáku na známého specialistu si činí Avangard Omsk, detašované pracoviště v cizině žádaných českých expertů.
Jedna věc je, co tvrdí kouč sám. A sice, že ruské možnosti eviduje, ovšem na jednání o nich se chystá až po mistrovství světa. Což trenérovi věřit můžeme, ale taky nemusíme. V každém případě se vyplatí být ve střehu, kdyby se věci měly v reálu jaksi dále, než zní oficiální hlasy.
Nota bene, pokud Růžička podmiňuje setrvání u reprezentace ziskem medaile a podle mne upřímným dovětkem, že už by se toho měl chopit také někdo jiný. To mi nezní jako ukrutné přání prodloužit kontrakt aspoň o další rok.
V tom případě je zapotřebí jednat. Vzít papír, popadnout tužku, vytvořit seznam případných nástupců, určit si priority a rozjet se k prvnímu sondování terénu. Že se šampionát s Růžičkou v čele týmu uskuteční za sto dnů a horečka ještě ani nestihla odstartovat? To je ale příběh z úplně jiné, vedlejší koleje.
Nejhorší by v téhle chvíli bylo nečinně přihlížet a čekat na Růžičkovo definitivní vyjádření. Hledat v druhé půli května nového vyvoleného, to už taky může být výrazně přebráno. Aktuální situace přitom vyhlíží tak, že nejvhodnější adepti kotví v domácí extralize. V sobotním Sportu jsme vysázeli jména koučů, o nichž si myslíme, že by měli uvíznout v představách svazového velení.
Jaká bude taktika svazu?
Jandač, Říha, Vlach, Kalous, Špaček. Směs ostřílených pardálů či pracantů, za nimiž jsou nezpochybnitelné výsledky, erudice a zřetelný potenciál. Vytvářet žebříček s šancemi v procentech je nyní předčasné. Za mnohem důležitější považuji, aby se dotyční včas dozvěděli, že se o nich ví a uvažuje pro nejcennější a nejprestižnější trenérskou pozici v zemi. Samozřejmě za předpokladu, že to stejně vidí i na svazu. Není vyloučené, že na mušce mají jiné experty. Ale upřímně, kteří další připadají do úvahy?
Zajímavější tedy bude spíše zjišťování, s jakou taktikou svaz vyrukuje na lov. Zda zvolí tradiční postup, zahrne důvěrou jednu figuru a na ní nechá, jaké spolupracovníky si zvolí. Anebo uplatní tradiční kanadský model, spočívající v seskupení pokud možno nejlepších odborníků, aniž by se brala v potaz případná řevnivost, osobní vztahy a podobně. No, však víte, o čem je řeč.
V tomhle směru se mi líbí javorový přístup. Na vrcholné akce typu olympiády poskládají mozaiku specialistů, předají mandát a hoši, poraďte si. A v drtivé většině případů si opravdu poradí.
Osobně jsem velmi zvědavý, zda se dočká telefonátu Miloš Říha, stratég spadající do kategorie trenérů, kteří se v klíčový čas ocitli vždy mimo výseč. Podobně jako Vůjtek, Václav a Marek Sýkorové. Zrovna zmiňovaný Říha je jediným, kdo z klubu přehlížených může ještě vystoupit, ostatní o šanci přišli. Jarní finiš tuzemské extraligy v sobě skrývá další náboj: bitvu o národní veslo.
