Na první pohled je vše dané a jasné. Ústředním tématem reprezentačního týdne je navrácení štítku se jmenovkou Martina Ručinského do kabiny národního mužstva. Událost, jež nenechá chladným ani ty, kteří se o český sport obvykle nezajímají.
Přítomnost člena zlaté naganské armády přípravné duely s mladými Rusy rázem povyšuje na jiný level. Každé střídání navrátilce bude podrobeno pečlivým zkoumáním. Je to silný příběh, nezapírám. Zároveň však tvrdím: Váha a důležitost dvojboje s Rusy leží jinde, bude to týden o jiných námětech.
Ručinského comeback je především vkladem do života kabiny. Pokud to z nominovaných hráčů a zájemců o šampionát nepochopil, tak nyní už zná důvod Růžičkova záměru.
Nominací legendy dává týmu najevo, že musel sáhnout hluboko, skutečně do nejspodnějších pater národních rezerv, aby mužstvu předhodil vůdce. Protože jiný tahoun podobného kalibru se dosud nevyprofiloval.
Byť v extralize září, nepřestává udivovat výkonností a trvalým umístěním na špici produktivity, nemůžete po Ručinském žádat, aby ve 43 letech dostal na zodpovědnost léčbu reprezentační ofenzivy. To je nemístné, až úchylné.
Obdivovaný veterán přichází dodat kumpánům víru, energii, rozvahu a důvěru v sebe samotné i při nejsvízelnějších chvílích. Hokej musí prvoplánově obstarat jiní. Sobotka , Kovář, Zámorský, Koukal, a kdyby se na poslední chvíli neomluvil, pak i Červenka . Hlavně ten. Na nich to celé má stát. To oni musí zavelet a jít na place příkladem, strhnout ostatní k rozcupování výsledkové bídy probíhající sezony.
Čím méně bude třeba Ručinského zásahů do děje, tím lépe. Stačí, že povolaný kmet bude odhánět průpovídky věci neznalých chytrolínů, proč se ve svém věku do nároďáku vůbec cpe…
Související články
