Růžička by měl projevit lítost, trenér si mlčením škodí
Přestal mluvit, schoval se do stínu událostí, v ústraní (opravdu velmi relativním) Velkých Popovic připravuje národní tým na mistrovství světa. A jistojistě trpí. Vladimír Růžička sklízí, co kdysi v Edenu zasel.
Mohl přitom trpět mnohem víc, kdyby se jej jeho nadřízený nezastal. Tomáš Král se za kouče pevně postavil, ačkoli mu jeho svěřenec nadrobil jako nikdo jiný předtím a úspěšně likviduje proces těšení na velký domácí šampionát. Kdo by se přitom svazovému bossovi divil, kdyby z aféry vyvodil důsledky nejtvrdší?
Je smutné a hlavně zarážející, že velikán českého hokeje, ten boží kápo z Nagana a Hlinkova pravá ruka, zavčasu nepochopil, co všechno svými kroky ohrožuje. Že pocuchával sebe, je to nejmenší.
Těžko hledat logiku a rozum v hrsti v tom, že když na něj otec slávistického hráče udeří a vybalí půlmilionový handl, nedá si národní trenér do kupy jedna a jedna. Nepochopí devastující sílu riskantního podnikání, netuše co všechno je v sázce.
Místo toho, aby kontaktoval svaz, tedy svého zaměstnavatele, a ten se připravil na veškeré možné eventuality poté, co nahrávka spatří světlo světa, na vlastní pěst a s pomocí imbecilních nohsledů potápí český hokej každým dnem do ještě větších bažin.
Kdo četl první rozhovory Růžičky a jeho kumpána Moučka po vypuknutí kauzy a nezranil se pádem ze židle, nemusel být poručík Columbo, aby brzy seznal, kdo v celé hře tahá za kratší konec.
Ufff… Co teď? Ačkoli je v podstatě jisté, že k převratu na střídačce nedojde, videogate nekončí. Puk má na holi Vladimír Růžička. Byť není tím typem, který by se uměl omlouvat. Nemá to ve zvyku. Je to pan někdo a ten pocit v něm budoval kde kdo. O. K.
Jenže aktuální situace si nic jiného než upřímné pokání nevyžaduje. Máslo na hlavě uvízlo a je třeba jej stírat. Trenér by měl opustit ulitu mlčení a vyjádřit lítost nad tím, co jeho případ vyvolal, v co vyrostl.
A také doufat, že mu na dálku helfne Jaromír Jágr nějakou vtipnou hláškou.
