Nemusíte být uznávaným psychologem, abyste hbitě rozklíčovali, co se muselo odehrávat v mysli Vladimíra Kýhose poté, co mu oznámili nástup nového kolegy. Těžko si to mohl vykládat jinak než jako nedůvěru vedení, dostavil se nejspíš i pocit ohrožení.
Jakmile vám do realizačního týmu přivedou kapacitu Sýkorova renomé, možná vás jako první napadne, zda na květen neobjednat stěhováky. Zda si kouč s mezinárodním kreditem nyní jen nepřipravuje terén pro ročník následující. Na ročník bez Kýhose.
Popisovaný scénář by se v extralize nepřihodil zdaleka poprvé, ale tady tomu tak být vůbec nemusí.
Pravda, Sýkorův příchod po víkendu, kdy Mountfield složil k zemi Liberec se Spartou, nenahrává ideálnímu načasování. Přijít o týden dříve, vypadalo by to logičtěji. Pokud se ovšem na celou akci podíváte z více pohledů, lze dojít i k rozumným odpovědím a reakcím na překvapivý tah.
Předně, Václav Sýkora je slušný a férový člověk. Věřím tomu, že do klubu nepřichází s úmysly namazat kolegovi schody. Byl požádán o pomoc, odvodil si, že je toho schopen a nabídku bere. Jestliže se Vladimír Kýhos postaví k novým pořádkům čelem a neurazí se, může na tom vydělat. Pokud všichni trenéři budou chtít dělat spolu. Doopravdy spolu a s čistým stolem od prvního dne.
Zkušené oči kouče dvojnásobných extraligových mistrů se hodí, ne že ne.
Pod případným úspěchem bude stejně nejtučnějším písmem podepsán Kýhos. A kdo ví, brzy možná i pod novým hradeckým kontraktem.
Související články
