Do Brna po D1? Neštěstí… O to horší cesta, pokud musíte na Kometu
Nejdřív vás čeká často zoufalé trmácení po D1, peklo po největším parkovišti v zemi. A když tuhle stresovou nabídku máte zdárně za sebou, přichází další. Stadion Komety. Takhle se cítí a budou dál cítit extraligové kluby, které po dálnici do Brna vyrazí za mistrovským utkáním. Na místě je potká další kalvárie, tentokrát hokejová. A hodně z toho má na svědomí letní posila Martin Erat, na zdejší poměry mimořádná.
Jeho koncové období v zámoří provázelo trápení, pětatřicetiletý kmet v posledních třech ročnících NHL nepřelezl hráz deseti gólů a zvolil klasický postup o level níž v KHL. Radost z hokeje nevalná, ani tady to nebylo o ukojeném egu. Jestliže chtěl do svého nitra vrátit euforické stavy z vlastního přičinění u výher, nebylo jiné zbytí, než zvolit extraligu. Tady patří Erat k lídrům soutěže, vedle kumpána Kvapila dávkuje radost sobě i lidem. Večer co večer.
Jako v neděli proti Spartě. Ta přitom v Brně pamatuje hody. Není to tak dávno, co pod vedením Josefa Jandače nadělovala Kometě nedůstojné osmičky. To už je pryč. Jednak Spartu opustil hlavní kouč, k tomu některé opory. Ale hlavně, oproti dřívějším dobám se neskutečným způsobem posílila kabina Komety.
Zatímco v minulých sezonách kádr doplňovali hráči, považovaní za rozdílové hráče, tak letos přišli hokejisté, kteří onen rozdíl skutečně vytvoří.
Martin Erat, Marek Kvapil, Ondřej Němec, Martin Zaťovič, čím dál lepší Marcel Haščák, v záloze ještě Tomáš Vincour. To je na extraligové poměry smrtící koktejl. K tomu si vezměte, že první extraligová čtvrtina slouží hlavně k sehrávání se. Nedovedu si moc představit, co komeťácké komando bude předvádět, až svoje kombinace a ofenzivní víření posune ještě k blíže k dokonalosti.
Erat se tak po hubených letech vrací pod české hokejové reflektory. Pokud Josefa Jandače, už kouče reprezentačního, zastihnou trable s absencí leadershipu, Erat může být řešení. V jednom balíku s Markem Kvapilem. Za zkoušku to stojí.
