S Rusy znovu bez šance. Už pošesté v řadě. Zavolejte Vůjtkovi, ať poradí
Hokejové porážky s Ruskem se už desítky let těžko přijímají, vzájemná řevnivost je značná, český pohled na soupeření nadále vyhecovaný. O to hůř se absorbují prohry jako ta nedělní. Protože byla z těch, kdy trpíte od první minuty do poslední. Protože na soka nemáte. Výkonem, taktikou, kvalitou. Ničím. Před únorovou olympiádou drsné zjištění.
Josef Jadanč prohrál se svým rivalem Olegem Znarokem šestý duel v řadě. Jasně, český kouč nemá zdaleka takové nominační možnosti jako ruský stratég. Ale to nemíval ani Vladimír Vůjtek, který zrovna na sbornou nacházel různé recepty a bilanci měl velice úspěšnou, během krátké roční mise téměř samé výhry. Ve velké východní zemi stále obdivovaný muž u národního mužstva není, proto si česká reprezentace musí poradit bez jeho nápadů a myšlenek. Zdá se, že bez nich to nejde.
Vůjtek za ty dlouhé a úspěšné roky strávené v Rusku se přiučil nejen v rámci trenérského řemesla, ale hlavně pochopil tamní svéráznou mentalitu, pochopil její principy, které jsou svým způsobem čitelné i na hokejovém poli. Načerpané znalosti Vůjtek dokázal využít ve svůj prospěch, v prospěch národního týmu. Zvládal to nejen on. I Růžička s Hadamczikem měli svoji éru, solidně napěchovanou cennými ruskými skalpy.
Nyní je to tak, že už rok Češi se sbornou prohrávají, jenom jednou si sáhli na bod, jinak jde o výrazné porážky, žádná velká pře. Nebylo by vůbec od věci, kdyby Vladimír Vůjtek dostal svazové laso jako „přítel na telefonu“. Lepšího konzultanta na ruská specifika v této chvíli nenajdete. A je to lepší, než neudělat nic.
