Když se míní hokejové derby v extralize, pro vedoucí tým z Liberce je to střet s nedalekou Mladou Boleslaví. Pro další elitní celek z Hradce Králové to bývá válka se sousedem z Pardubic. Tedy zatím tomu tak stále ještě je… Pokud je však řeč o nové rivalitě, jež neustále roste a která je neméně vypjatá než vyjmenovaná derby, jsou to partie Mountfieldu s Bílýmy Tygry. V neděli odpoledne padl další úkaz o výživné zábavě.
Vzájemné bitvy mají parametry play off, jede se na maximum od začátku do konce. A třeba z pohledu Radka Smoleňáka jde o nejlepší zápasy v sezoně, plné náboje a emocí. Sám nosí v hlavě nesmazatelnou jarní zkušenost, kdy Mountfield vyprovodil Tygry ze čtvrtfinále bojů o Masarykův pohár a on hrál klíčovou roli.
Hrálo se na sedm duelů, každý měl svůj velký příběh. Emoce rozjitřené, vyšponované na nejvyšší level. Zákulisní boj obou táborů se postupně přesunul i na stránky novin a webů, třeba když kouč Filip Pešán zkusil vyprovokovat hradecké aktéry názorem, že ochotně padají k zemi. Úplně se to nepovedlo, ale o to nejde. Mnohem víc o to, že se zkouší různé zbraně.
Téměř vyhranou sadu pak Liberec ztratil poté, co přihlížel dvěma vítězným Smoleňákovým gólům, jež otočily sérii z 2:3 na 4:3 pro Hradec. Na pozoru se při té při mají i extraligoví revizoři, zkoumající zda aktéři dodržují pravidla „náhubkového“ zákona a v den utkání nekomentují verdikty arbitrů. Tady mají hokejoví policajti pokaždé pré.
Symbolikou žhavých soubojů jsou vzájemné bojůvky Smoleňáka s obráncem a bývalým reprezentantem Ladislavem Šmídem. Jdou po sobě přísnými zákroky, ještě více pak hláškami. Zápas co zápas. Výborné koření. Jako v neděli. Když jsou na ledě, vědí o sobě a pokud dojde na melu, vždycky je v ní najdete, často ji rádi zinscenují. V tomhle je Smoleňák zkušený mistr, přiznává sám Šmíd.
Pod Bílou věží dobře vědí, že hráčská kvalita je na liberecké straně. Kdyby se soutěžilo jen tou, Tygři mají navrch. V neděli byli hosté padesát minut lepší, měli drtivou převahu, celkově vypálili padesátkrát, sok ani ne třicetkrát. Výsledek? 3:1 pro Mountfield…
Vydržet poctivě bránit, lehat do střel, ani na vteřinu nevypnout mysl, být trpělivý, vyvést rivala z míry a čekat na svoji šanci. To je hradecká cesta, která otravuje a drolí liberecký kumšt, na který se krásně dívá, ale může jednou za čas selhat. Ne, co se v neděli dělo na hradeckém ledě, nedělo se poprvé.
Přijít k sobě oba týmy v play off? Fanoušek Hradce si může mnout ruce, nejsem si vůbec jistý, zda ten liberecký… Setkání s Hradcem v boji o titul je setkání s vyrážkou, co svědí a kde mastičky nezabírají.



