Dvojitá hrozba pro český hokej: šprti mají pré, Straka zvažuje konec
Český hokej se sbírá z rány, kterou mu připravilo další těžké zklamání. Tentokrát se odehrálo v Rize. Z plůtku čárek, evidujících krachy národních týmů na velkých akcích, je plot obepínající nechutně veliký pozemek. A strašidelně roste. Stejně tak vztek a rozladění domácích fanoušků. Zato v centrále panuje klid. Nač sténat, že? Propadák to přece nebyl. Tak o co komu jde... Hokej čelí akutní dvojité hrozbě. Jaké?
Zvykáme si. Už to ani nikoho nepřekvapí. Zvykáme si na dardy stejně jako kdysi, kdy se domů vozily zlaté odměny. I tři po sobě, někdy i dvě placky za rok v případě olympijské sezony. To byl hezký obyčej.
Po triumfálních letech došlo na méně lesklé medaile, v záplavě okolních triumfů se tu méně, tu více braly jako solidní počin. Někdy i s výhradami. Kdeže ty časy jsou…
Návrat zadním vchodem už nikoho vlastně nepřekvapí. Víkendový boj o vše je zkrátka pro jiné. Pro sebevědomější, pro lépe nachystané.
Za pár měsíců přijde desátý rok doufání v import cenného kovu. Olympiáda a šampionát. Ještě předtím ale nejspíš dorazí nervy kvůli postupu do čtvrtfinále. Hlavně prosím nevyprovázet mužstvo s tím, že medaili určitě přiveze, protože na to má kádr. Fuj!
S touhle podporou ať se jdou legendy, bývalí šampioni a novináři vycpat. Pak je totiž chudák trenér pod nemístným tlakem a za neschopu. Tomu by vonělo něco jiného.
Hlas mistrů světa, že soupiska stojí za starou belu, že jedou kopyta, ničemové a jen vrchní stratég je může svým kumštem proměnit v borečky. Co naplat, že sekají góly v NHL. Asi ideální scénář.
Pro Straku to takhle nedává smysl
A druhá hrozba? Nulová reakce povolaných.
