KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Světový hokej nemá svou globální akci, na níž by se slétla šlechta různorodých národností. Kanadský pohár míval obrovskou atraktivitu, dost také díky studené válce a střetu hodnot či myšlenek Západu vůči Sovětskému svazu. Navazující Světový pohár už v jiné době míval dobrou publicitu i lesk, dokázal se částečně střídat s olympiádami, kde vystupovali největší kumštýři s holí.
Globálními ZOH v Soči 2014 a následným kočkopsem při SP 2016 veškerá přehlídka nejlepšího artiklu skončila. Nyní se složitě a kodrcavě hledá platforma pro opětovné hemžení světových hvězd. Rusko kvůli armádní invazi na Ukrajinu vypadlo ze hry. Ačkoli se proslýchá a je to i dost vidět, že NHL v účasti Ovečkina a spol. nevidí nejmenší problém, obává se drsných reakcí odjinud. Takoví Finové by byli schopni se akce vzdát jen z toho důvodu, čímž by bossům soutěže vznikl hodně nechtěný problém. A tak se vymýšlí co nejméně špatný model akce, nikoli ideální. Bez Rusů, bez Čechů, bez Švýcarů či Němců. Sportovní hodnota turnaje? Solidní. Nic víc, nic míň.
Pro český hokej má však uvažovaný podnik „Best“ Four přece jen značný symbolický význam. Dostává jasné razítko na trvalý sesun z někdejšího piedestalu. Kdo se domníval, že loňský bronz z MS ve Finsku vezme centrála hokejového světa jako pádný argument velké obrody oblíbeného tuzemského odvětví, šeredně se mýlil.
Z pohledu NHL kopírujeme spíš slovenský příběh, tedy rok od roku menší počet hráčů v nejlepší lize. Na nablýskaném pódiu má český hokej výstavní eso Davida Pastrňáka, daleko za ním pár slušných gólmanů a hráčů v poli. Jednotky. Oproti desítkám v letech minulých.
Zákulisní zprávy z NHL dávají českému hokeji zřetelně najevo: Přidejte!
Na jaře tu budeme mít mistrovství světa, navoněný turnaj možná s historickou návštěvností. Skvělá čísla od turniketů ukážou na dychtivost domácího příznivce, na jeho lásku k rodinnému stříbru, jímž hokej stále je. Pokud to cinkne, vše bude vypadat náramně. Jenže pořád půjde jenom o slupku.
O skutečné kvalitě produktu áčkové MS nepoví téměř nic. V lepším případě nepoví vše. Český hokej se ocitá teprve na začátku změn, které odstartoval Hadamczikův úřad. A je naprosto jisté, že sám neobsáhne vše. Navíc mezi svazem a extraligou po divokém rozchodu s BPA nepanuje nejlepší klima. Takové, které by hrnulo jeden dobrý zlepšovák za druhým a táhlo se jedním směrem.
Hokej musí urychlit zrod přívětivého pracovního prostředí, v němž talent nebude narážet na nesmyslné překážky, ať už administrativní, logistické či lidské. Souhlasím s názory, že český hokej produkuje zajímavé hráče, jen s nimi neumí správně nakládat. Anebo z různých důvodů nechce.
Čím začít? Třeba vyjasněním, kolik cizinců může hrát nejvyšší dospělou soutěž a proč se hráč ze zahraničí po třech extraligových sezonách stává našincem. Pět hráčů s cizím pasem na každé straně? Proč ne, pokud mají kvalitu. Ale pět a dost. Dívat se na domácí zápas, kde se promenáduje skoro dvacet cizinců, aniž by se regule porušovaly? V tomhle prostředí je šance na progres místních talentů na samém začátku dost ztížená.
A je toho mnohem víc.
Témata:
Světový pohár, sport, Olympijské hry, hokej, Rusko, Sovětský svaz, Soči, David Pastrňák, Finsko, Studená válka, ruská invaze na Ukrajinu, National Hockey League, Sport na Heureka.cz
Související články
