Jízda z kopce, ale i to se hodí. Rulíkův styl hráče posouvá, nestagnují
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Po prvním místě na Karjale přišlo druhé, nyní třetí. Jde to s reprezentací z kopce? Ano. Výsledkově a částečně herně. Význam Švédských her však spočíval v tom zjistit, kdo zůstává ve vlaku na MS do Prahy a kdo je nyní spíš v uličce směr východ ze spoje s tím, že na nástupiště dorazí jiní.
Radim Rulík si v Karlstadu potřeboval potvrdit či vyvrátit pár svých úsudků. Nacházíme se v přípravném období před MS, výsledky jsou vedlejším efektem, byť ne bezvýznamným. Zatím je to v sezoně 6:3, což není vůbec zlé.
Panuje jisté zklamání z toho, že bravurní nástup do sezony postupně šediví. Prvotní nadšení a šťáva teď v Karlstadu nebyly tolik k mání. Z druhé strany přichází logická protiotázka: Vážně jste čekali, že reprezentace bude vozit pokaždé pohár a kosit dlouhodobě úspěšnější Švédy a Finy na každé akci? Nesmysl. Iluzorní. Ještě ne.
Češi v delším horizontu zůstávají za Skandinávci. Každý zakončený rok v žebříčku před nimi jen mírní zarostlý odstup od vrchnosti. Propast se mění na příkop, což je posun k lepšímu. O ničem růžovějším zatím nemá smysl se bavit. Je nutné respektovat sílu protivníků. S výhradou: proti ne extra nabouchanému i utahanému Švýcarsku měl být výkon zpočátku lepší, živější.
Rulíkem a jeho kolegy praktikovaný styl náročný na výdej energie je ovšem správnou cestou. Hráče posouvá, nestagnují. Většinu vybraných akce národního týmu vylepší, otevře jim obzory, mnozí si ověří, že má smysl (začít) dřít jako kůň, odemykat potenciál. V herním pojetí je rozhodně více risku, což se občas promítne do výsledku, ale linka je daná a správně zvolená. Lepší než někde postávat, vyčkávat a couvat, potvrdí vám sami hráči. Navíc hokej je pořád zábava, musí vtáhnout lidi do děje. V dnešní době plné více či méně bizarních fyzických odvětví naprostá nutnost.
Svět sází a valí na aktivitu, dobývání, nikoli na obranu ze strachu a přílišného respektu, navlečenou do zdánlivé taktické vyzrálosti.
Je potřeba vystupovat aktivně, ostře napadat a tlačit soka, pracovat v mantinelech trendu, poskytovat hráčům šanci rozdávat si to s ostatními na férovku. Nic jiného ani nechtějí, pokud baží po kariérním růstu, odchodu do štědře placených lig a co nejdelším fungování v nich.
A že ustala salva výher? Tradiční oponenti nejsou hloupí, že ano. Pravda, zprvu možná trochu byli. Těžko se divit jistému podcenění českých barev. Tak razantní proměnu od nich na listopadové Karjale nikdo nečekal. Seveřané byli zvyklí na české vyčkávání a ždímání maxima z minima.
A do toho přišel Rulíkův válec nashromážděné energie a nefalšovaného chtění porcovat protivníka. Na soupeři jste viděli symptomy konsternovaní a opaření, co jim to Češi připravili za šok. Najednou proti sobě měli tým, co hodlá určovat tempo, děj hry, režii střetu. Než se stihli probrat, Karjala skončila vodopádem pochval na Rulíkovo zemětřesení.
V prosinci na Švýcarských hrách už to tak oslnivé nebylo. Soupeři se připravili výrazně lépe a nyní už mají českou hru perfektně zmapovanou, dostali se jí pod kůži, načetli si ji. A jelikož nejde o styl převratný a záhadný, nýbrž založený na lopotě tam i zpět, bez servírování doposud neznámých kouzel, bylo otázkou času, kdy se Skandinávci na český expres dotáhnou a naordinují účinnější medicínu. V tom teď žijeme.
Navíc Švédové do kabiny v Karlstadu napěchovali až nechutně silnou enklávu. Výkvět své práce. Žlutomodří otevřeli obchod s hokejovými delikatesami. Luxusní artikl dovedností spálil české i švýcarské snaživce, dost se zapotili i Finové v derby.
Setkání hokejových značek v Karlstadu mělo odpovědět i na otázku, zda Martin Růžička patří do sfér národního týmu. Už jen tím, že se jako jediný střelecky prosadil proti Tre kronor a tempo stíhal (byť nevyčníval), přineslo poznání, že pozvánka nebyla úletem a ve hře zůstává dál. Propojení jeho kvalit s Voženílkovými (klíčový aspekt) má svůj význam a dopad.
Další muž pod drobnohledem Jan Kovář? Je pravdou, že se Švédy se jeho lajna hledala, možná až překvapivě se po ledě potulovala. O to důležitější bylo nesáhnout honem ke změně pod dojmem úvodního hledání a dát trojce další prostor s Finy, kde to od Radila a Kováře bylo výrazně lepší. Třetí do party Rychlovský se v mezinárodním měření dobře orientuje, body se na něj pěkně lepí.
Takže: Kovář do reprezentace patří, určitě je vážně ve hře o šampionát v Praze. Neoddiskutovatelný je jeho prospěch kabině, za parťáky stojí, pomáhá jim po mentální stránce, radami. Maják.
Velkou otázkou směrem k Praze bude složení defenzivního bloku. Více kreativity, ale hlavně agresivity a důrazu bude rozhodně zapotřebí.
| 1. | Finsko | 3 | 3 | 0 | 0 | 0 | 10:5 | 9 |
| 2. | Švédsko | 3 | 2 | 0 | 0 | 1 | 10:5 | 6 |
| 3. | Česko | 3 | 1 | 0 | 0 | 2 | 8:11 | 3 |
| 4. | Švýcarsko | 3 | 0 | 0 | 0 | 3 | 7:14 | 0 |
| 1. | Švédsko | 9 | 7 | 0 | 0 | 2 | 32:22 | 21 |
| 2. | Česko | 9 | 5 | 1 | 0 | 3 | 29:24 | 17 |
| 3. | Finsko | 9 | 4 | 1 | 0 | 4 | 26:24 | 14 |
| 4. | Švýcarsko | 9 | 0 | 0 | 2 | 7 | 17:34 | 2 |
