Povězme si to pěkně nahlas: Olomouc může být TOP! Kohouti klamou tělem
BLOG MIROSLAVA HORÁKA | Hokejová Olomouc si herně podává Liberec, desátý celek se bez pozvání vetřel do obýváku sedmého týmu základní části, kde se chová jako neuctivá návštěva, kterou doma fakt nechcete. V branži nyní zaznívají pochvalné hlasy, sem tam superlativ. Což s sebou přináší i logický, přitom málo či vůbec vznášený dotaz: Proč takhle Hanáci nehrají celou sezonu? Není vlastně divné, že se jako (téměř) každý rok krčí nízko a všichni jim pak tleskají za představení ve vyřazovací fázi?
Kohouti klamou tělem. Navenek zvedají obočí a čertí se, že je málokdo bere vážně, přitom jim role přehlíženého extraligového účastníka sedí. Hoví si v závětří a čerpají z přehlíživosti druhých. Faktem zůstává, že kádr skládají mazaně a rozhodně není na místě tvrdit, že jde o směs odpadlíků odjinud, doplněných nezkušenými hráči bez valné budoucnosti.
K tomuto pohledu občas svádí i debakly nastřádané během sezony. Kvůli nim se pak málokdo zamýšlí nad tím, že k výpraskům není až tolik racionálních důvodů a že jde kolikrát o hrubě nepovedené výkony hráčů jako je tomu všude jinde.
Přitom brankoviště má Mora zajištěné naprosto perfektně, patří k ligové špičce. Obranu si bere na starost mazák Jiří Ondrušek, borec, kterého každá kabina potřebuje. Šéf, jehož patriotismus zvládá nakazit řadu ostatních. A mimochodem, roste v ní jeden hodně zajímavý plejer.
Jakub Sirota je hráčem pro největší tuzemské týmy, v pětadvaceti letech má stále před sebou hodně zajímavou budoucnost s jasným výhledem stát se součástí reprezentace. Do ní by měl naskočit ještě na jaře v rámci přípravných zápasů před MS v Praze. Netvrdím, že to říká kouč Radim Rulík. Ale kvalitu a potenciál na národní mužstvo určitě má. Jde o komplexního borce s X faktorem a všemi potřebnými dovednostmi na zajímavé úrovni a s velkou pravděpodobností dalšího zdokonalování.
A pak si projděte útočné formace. Ukažte mi, kde v nich nacházíte slabé místo? Od jedničky do čtyřky, každá formace má svou logiku a opodstatnění. Každý hráč přesně ví, co a jak dělat. Pak se stane, že kreativní plejer a topka týmu Lukáš Nahodil nejede do Liberce a na hře se to nijak fatálně nepodepíše.
Útočnici jako Navrátil, Kunc, Macuh, Knotek, Plášek nebo Kusko jsou výborní hokejisté, jen se to málo zdůrazňuje. Každý olomoucký útok dokáže v aktuální sérii zatlačit jakýkoli liberecký. Z opačného směru to neplatí. Aspoň zatím ne.
Víkend v Olomouci ukáže na hodnotu mentální kondice kohoutů. Není pravda, co hráči Mory nyní chytře vykládají. A sice, že favoritem je stále liberecký Tygr a že má stále co ztratit. Ano, má. Ovšem v téhle chvíli jsou na tom Hanáci podobně. Jen pro ně nemusí být snadné se zřejmou poptávkou fanoušků se poprat.
Měli by. Protože už od nové sezony by v Olomouci měli přestat s kolovrátkem o postupovém přání vklouznout do play off s tím, že se pak uvidí.
Pokud do Olomouce časem dokážou sehnat kvalitního střelce, není důvod stát neustále při zdi. Atakování semifinále by měli v příštích sezonách pojmout jako novou výzvu.
