Pardubice prošustrovaly už druhý velký úkol, zbývá poslední život
BLOG MIROSLAVA HORÁKA | Z ligy mistrů vycouvali mnohem dřív, než by považovali za únosné. Těšili se, až si spraví chuť na Spenglerově poháru, kde loni pod vedením Václava Varadi sahali po triumfu. Otevřeně vyhlašovali, že do Davosu jedou pro vítězný silvestrovský spiel. Místo toho opustili turnaj potichu, zadním vchodem a jako vůbec první tým z celé šestky. Hokejové Pardubice sečetly už druhý těžký sezonní krach a zbývá jim jediná šance na trofej – domácí extraliga.
Ve Švýcarsku se přitom ukázalo, že Dynamo musí na spoustě věcí pracovat. Na herních činnostech i na mentálním nastavení. Na ochotě podstupovat bolest ve chvílích, kdy se hraje přesně o to, o čem všichni v klubu před cestou do Davosu mluvili. Bohužel zůstalo u řečí.
Samo si vás vítězství nenajde, musíte mu vyrazit naproti. Pardubičtí hráči a trenéři se pokaždé zastavili někde na půli cesty. Všechno zdaleka nebylo špatně, ale o to víc štve, že pokaždé přišly hluché fáze, soupeřem nekompromisně a právem ztrestané.
Ano, mohou se vymlouvat na absenci Romana Červenky, Jiřího Smejkala, jenž přijel oslabený virózou jen na třetí zápas, kvůli zápalu plic chyběl Jáchym Kondelík. Jsou to citelné ztráty, ale přijetím téhle výmluvy si v týmu nijak nepomůžou.
Zarazila nevyzrálost týmu v momentech, kdy hráči mohli a měli oponenty dorazit. Devátý celek švýcarské ligy, stejně tak devátý soubor finské soutěže a sedmý německý celek neměli být nepřekonatelnými rivaly, na tom se asi shodneme. Zoufale však působily
