Pokuta pro Pešána? Svazová šikana typu: však počkej, my tě naučíme
Zaplatíte za mě pokutu? Tahle by byla asi velká. Tak reagoval liberecký kouč Filip Pešán po šestém zápasu čtvrtfinále proti Hradci na můj dotaz k faulu Martina Ševce. Nic víc neřekl a odešel. Postěžoval by si rád, však taky z jeho pohledu bylo na co. Ale neudělal to. Věděl, že by si na něm svaz opět smlsnul, proto raději odešel. Ale co se nestalo… Extraligový boss Josef Řezníček i tak napařil Pešánovi desetitisícový flastr. Necitlivě, šikanózně, diktátorsky.
Celé záležitosti jsem byl přímým účastníkem, proto bych ji rád popsal přesně tak, jak se stala a přidal k ní svůj pohled.
Po šestém čtvrtfinálovém utkání, které Liberec prohrál doma 1:2, přišel trenér Filip Pešán mezi novináře. Nejdřív mluvil s kolegyní z České televize, pak se k němu nahrnuli další novináři, kteří dostali prostor pro další dotazy. Mě logicky zajímaly klíčové situace z poslední minuty utkání.
Já: „Zápas rozhodl faul Martina Ševce v závěrečné minutě. Jak jste ho viděl?“
Pešán: „Zaplatíte za mě pokutu?“
Já: „Možná bychom se s kolegy složili.“ (úsměv)
Pešán: „Tahle by byla asi velká. (úsměv) Nezlobte se, komentovat to nebudu. Na shledanou.“
Nic víc nepadlo. Proto pro mě bylo šokující, když po sedmém zápase kouč Tygrů přišel mezi novináře a mým směrem zahlásil:
Pešán: „Měl byste se mi přispět na tu pokutu, víte o tom?“
Já: „Vy jste dostal pokutu?“
Pešán: „Jasně, dostal jsem ji. Za to, co jsem vám řekl minule.“
Já: „Vždyť to žádná kritika rozhodčích nebyla.“
Pešán: „Vidíte, ale stejně jsem dostal deset tisíc. Za větu, jestli za mě zaplatíte pokutu.“
Já: „V tom případě se už snad bojím na cokoli ptát.“
Pešán: „A já se bojím odpovídat.“
Světlo světa spatřila zpráva o pokutě až v úterý dopoledne. Nechápavě jsem jen znovu kroutil hlavou. To chce opravdu svaz dosáhnout toho, že se budou hráči i trenéři bát cokoli říct? To snad ne. Nekritizuji teď přímo zákaz výroků v den zápasu. I když to rozhodčí drží v jakési izolované bublině, dá se to chápat taky jako ochrana pro samotné hokejisty a funkcionáře, kteří by mohli v emocích říct něco, čeho by pak mohli litovat. Ale cenzurovat a sankciovat za naprosto neškodné vyjádření?
Pešán totiž neřekl zhola nic proti pruhovaným pánům. Kdyby ano, po onom šestém zápase bych s ním asi nesouhlasil. Vyloučení Ševce bylo posouzeno správně. Ale po sedmém? Neodpískaný ofsajd, po kterém přišel faul Lakatoše a následně první a v utkání dost určující první gól Mountfieldu byl za mě jasnou chybou, která možná stála Liberec postup.
Rozhodnutí extraligového bosse Josefa Řezníčka na mě v tomto duchu působí extrémně přísně. Necitlivě, až šikanózně. Říká, že je jen vykonavatelem vůle klubů. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že v tomto případě hrála roli i osoba Filipa Pešána, pro kterého to byl druhý „desítkový“ flastr v sérii (nemluvě o 50 tisícové pokutě z konce základní části).
Připadá mi to, jako pohádka Jen počkej, zajíci. Jen je tady v roli zajíce Pešán. Však počkej, my tě naučíme, jak se chovat! Ať se na mě nikdo nezlobí, ale platit za to, že nic neřekne, je vážně velký úlet. O to víc jsem teď zvědavý, jak a jestli vůbec svaz potrestá fanoušky Hradce, kteří na Pešána před třetí třetinou pondělního mače naházeli několik kelímků s pivem.
