Ve středu má padnout definitivní verdikt. Připojí se Josef Jandač k Miloši Hořavovi, a vytvoří tak mimořádně silné trenérské duo na lavičce Sparty? Bývalý kouč národního týmu či ruského Magnitogorsku se stále rozhoduje. Záleží jen na něm. Tady jsou klady i možné zápory jejich případného spojení a Jandačova návratu do známého prostředí.
PLUSY
Podobný pohled na hokej
Systém, nové trendy, vzdělávání se. Jak Hořava, tak i Jandač ve svém řemesle nespí. Sledují, kam se hokej během let posouvá. První jmenovaný má jméno ve Skandinávii, do Švédska jezdí na stáže. Ten druhý zase poznal, jak se hraje v KHL. Oba aktuálně zjišťují, zda mají na hokej shodný náhled, zda se jejich směry protnou. „Seděli jsme spolu dlouho, sdělovali jsme si své představy. Ten pohled máme velmi podobný. I na systémové věci, trénink, jeho strukturu, režim a další věci,“ řekl Jandač pro sport.cz
Klid pro Jandače
Pokud plánované rozdělení sil klapne, Jandač bude trochu v ústraní. Nebude na něm stoprocentní zodpovědnost. Hořava ho chce jako parťáka, rovnocenného kolegu. „Může to být pro něj ideální flek. Nebude pod tlakem jako první trenér, bude trochu v závětří. Milošovi může předat spoustu podpůrného materiálu,“ myslí si Radek Duda. Jandač má skvěle zvládnutou teoretickou stránku hokeje, Hořava může přidat pohled praktika. Navíc z něj sejme tlak, který exkouč reprezentace v minulosti ne vždy ustál.
Sparta se nepotápí
Hořava už po prvním zápasu na lavičce Pražanů poznamenal, že se necítí jako záchranář. Nepřišel do topícího se klubu bojovat o přežití. Spartu převzal na třetím místě tabulky, od mezního sedmého místa je pořád dělí slušný bodový polštář. To je pro rodící se tandem pohodlná pozice pro start. V konečném důsledku navíc tolik nezáleží na tom, zda skončí po 52 kolech Sparta třetí, nebo pátá. Vše se pak bude lámat v play off. K dispozici navíc mají kvalitní tým, mají hráče na to, aby hráli o nejvyšší příčky.
MINUSY
Vůbec se neznají
Ze slov Miloslava Hořavy bylo znát, jak moc o spolupráci s Josefem Jandačem stojí. „Byl bych hrozně rád, kdyby přišel,“ přiznal na první dobrou. Poněkud zvláštní je, že se vůbec neznají a nikdy dřív spolu nepracovali. Mají za sebou jen několikahodinovou schůzku, během které se alespoň zběžně oťukali. Oba však měli z dlouhého povídání dobrý pocit. V hokejovém smýšlení se shodují, avšak zatím nemůžou dost dobře vědět, jak který z nich reaguje v krizových chvílích. Právě ty v play off jistě přijdou.
Jandač ještě asistentem nebyl
Možná je to jen slovíčkaření, ale Jandač by byl ve Spartě „pouze“ asistentem. Na klubové úrovni roli pobočníka ještě nikdy neměl. Už když před 25 lety začínal trénovat v Berouně, hned byl head coach. Otázka ukřivděného ega ale není na místě. V top klubech už dávno funguje model dělené práce. Na druhou stranu oba jsou zvyklí šéfovat, brát zodpovědnost na sebe, dělat klíčová rozhodnutí. „Když vzniknou určité třecí plochy, je vždycky někdo, kdo za to zodpovídá a bouchne do stolu. A tuhle situaci jsem nezažil,“ přiznal Jandač.
Jandačův vztah s vedením
V tomto bodě nejde o možnou disharmonii ve vztahu Hořava – Jandač, jako spíš Jandač – Ton. S nejlepším střelcem sparťanské historie a nynějším sportovním ředitelem klubu Petrem Tonem se totiž trenér před lety nerozešel v nejlepším. Na jaře 2014 v pátém utkání semifinálové série s Kometou chtěl kouč poslat svého lídra na nájezd, Ton to však odmítl s tím, že se necítí být v psychické pohodě. Po sezoně v klubu skončil, ač předtím vyhrál kanadské bodování celé soutěže. Zdálo se, že jsou mezi oběma spálené mosty.