Původně to vypadalo, že bez nějakého otálení šéfové klubů odkývají původní návrh svazového krále Tomáše Krále, aby se v rámci šetření a jistot pro příští roky zrušil sestup a soutěž se rozšířila. O pár týdnů později přišlo trio vzbouřenců s konceptem, který byl od toho Králova vzdálen asi jako Karlovy Vary od Třince. Přesto se počítalo s tím, že většinovou podporu dostane plán bosse Českého hokeje. Jenže se tak nestalo.
Celý květen za extraligovou oponou plála debata o tom, co bude v aktuální situaci pro kluby a celou soutěž nejlepší. Šlo se od jedné zdi ke druhé, až se nakonec dvě třetiny klubů potkaly kdesi mezi oběma stěnami.
Je určitě fajn, že se šéfové byli schopní dohodnout a najít uličku, která se upřímně řečeno jeví na první pohled jako rozumná. Kluby slevily ze svých návrhů a našly průsečík. Fajn. Skvělé. Kde je však nějaká koncepce?
Podobně jako se formát soutěží mění z roku na rok v tuzemských mládežnických ligách, stejně je tomu i na elitním seniorském jevišti českého hokeje.
Baráž jeden na jednoho? Kdepak, pojďme ji rozšířit na čtyři týmy. Anebo ne, celá baráž je k ničemu, zrušme ji! Nejspravedlivější je přímý sestup a postup. Ale vlastně víte co, vraťme zpátky původní baráž.
Tak se český hokej točí v kruhu, v němž se pravidla určují podle toho, jak se to komu v danou chvíli hodí. Bez hlubší analýzy, co to přinese do dalších let. Znovu připomínám původní nárys svazu i protinávrh tria Sparta, Liberec, Plzeň. To je dálka, viďte?
Jsem také zvědavý, jak se na projekt, k jehož definitivnímu schválení chybí pouze štempl výkonného výboru svazu (což by měla být formalita), budou tvářit kluby z první ligy. Aby se dostaly do baráže, budou muset projít třemi těžkými sériemi. Aspoň že APK zavedla play down.