Shoda je fajn. Ale kde je koncepce? Formát se mění, jak se komu hodí
Původně to vypadalo, že bez nějakého otálení šéfové klubů odkývají původní návrh svazového krále Tomáše Krále, aby se v rámci šetření a jistot pro příští roky zrušil sestup a soutěž se rozšířila. O pár týdnů později přišlo trio vzbouřenců s konceptem, který byl od toho Králova vzdálen asi jako Karlovy Vary od Třince. Přesto se počítalo s tím, že většinovou podporu dostane plán bosse Českého hokeje. Jenže se tak nestalo.
Celý květen za extraligovou oponou plála debata o tom, co bude v aktuální situaci pro kluby a celou soutěž nejlepší. Šlo se od jedné zdi ke druhé, až se nakonec dvě třetiny klubů potkaly kdesi mezi oběma stěnami.
Je určitě fajn, že se šéfové byli schopní dohodnout a najít uličku, která se upřímně řečeno jeví na první pohled jako rozumná. Kluby slevily ze svých návrhů a našly průsečík. Fajn. Skvělé. Kde je však nějaká koncepce?
Podobně jako se formát soutěží mění z roku na rok v tuzemských mládežnických ligách, stejně je tomu i na elitním seniorském jevišti českého hokeje.
Baráž jeden na jednoho? Kdepak, pojďme ji rozšířit na čtyři týmy. Anebo ne, celá baráž je k ničemu, zrušme ji! Nejspravedlivější je přímý sestup a postup. Ale vlastně víte co, vraťme zpátky původní baráž.
Tak se český hokej točí v kruhu, v němž se pravidla určují podle toho, jak se to komu v danou chvíli hodí. Bez hlubší analýzy, co to přinese do dalších let. Znovu připomínám původní nárys svazu i protinávrh tria Sparta, Liberec, Plzeň. To je dálka, viďte?
Jsem také zvědavý, jak se na projekt, k jehož definitivnímu schválení chybí pouze štempl výkonného výboru svazu (což by měla být formalita), budou tvářit kluby z první ligy. Aby se dostaly do baráže, budou muset projít třemi těžkými sériemi. Aspoň že APK zavedla play down.
