Vzpomínka na Peking: Užij si olympiádu, říkali. Výlet na zeď leda virtuálně

Zkušenost ze tří mistrovství světa v hokeji mě připravily na tvrdý pracovní režim, který nás všechny na Hrách čekal. Všechno okolo však bylo jiné. Jak asi správně tušíte, na mysli mám zejména veškerá opatření, která letošní olympiádu doprovázela. Právě ta zřejmě budou prvním, co mi za třicet let přijde na mysl, když přede mnou někdo zmíní Peking 2022.

Poprvé jsem na vlastní kůži poznal, jak vypadá život v bublině. Tři týdny v Pekingu jsem strávil výhradně mezi hotelem, autobusy a sportovišti. Jít se projít na ulici, nadýchat se vzduchu, který nepochází z klimatizace? Nemožné. Kolem hotelu byl třímetrový plot, totéž kolem všech stadionů. Zajet se při výjimečně volném odpoledne podívat na Velkou čínskou zeď? Klidně, ale maximálně tak virtuálně s nasazenými 3D brýlemi na očích. Ano, takové výlety si pořadatelé pro novináře opravdu připravili.

Čeští hokejisté smutní po úvodní prohře s Dánskem

• 
• 
• 
• 
• 39 zobrazit galerii

Cestování bylo možné pouze z bodu A do bodu B. Nikam jinam. Každé ráno covidové testování, před nímž jsme se modlili, ať je v budce ta příjemnější slečna ve skafandru, protože ta druhá nebrala stěry z krku, ale z průdušnice.

Než jsem do Číny odjel, ze všech stran jsem slyšel, ať si olympiádu užiju. Ano, byla to skvělá zkušenost. Být přímo v místě dění, které jsem doteď vždy sledoval jen z televize. Jinak to ale opravdu užívání nebylo.

Moje úloha byla primárně stejná jako v normálním režimu doma. Postarat se o hokej. Tréninky, zápasy. Rozhovory možné pouze v mixzónách. Mezi sebou dvoumetrové odstupy, mobil k nahrávání na selfie tyči. Osmnáct hodin denně na ústech respirátor (fakt respekt všem do nemocnic!). Potkat se se sportovci mimo halu, jako se to děje jindy za normálního režimu? Nemožné. Maximálně se telefonicky spojit.

Pro český národní tým skončil turnaj dřív, než se čekalo. Zatímco starší kolegové se trumfují tím, u kolika byli medailí a titulů mistrů světa, to už moji generaci zřejmě mine. Alespoň tomu aktuálně stav hokeje u nás nasvědčuje.

A tak budu vzpomínat na to, jak jsem byl u historicky první medaile slovenské repre. Jak tu svou hvězdu poprvé rozsvítil jistý Juraj Slafkovský. Jak střílel góly z fronty na hotdogy. A jak se v Česku mezitím zase rozjely debaty o tom, co náš ledový sport trápí a jak z toho ven...