Tragédie. Sudí po Liberci poškodili i Spartu. Co všechno může Šmíd?
Kdo sleduje sérii mezi Spartou a Libercem, jistě má před očima poslední minuty třetího pátečního utkání. Přihraný pád Miroslava Formana, přesilovka Sparty a rozhodující gól. Chyba rozhodčích. V sobotu se vše opakovalo znovu, jen s tím rozdílem, že poškozený byl klub z metropole. Sudí jsou zatím jednoznačně nejslabším článkem celého play off.
Byl to veledůležitý moment zápasu. Polovina utkání, stav 2:1 pro Tygry. Sparta fárala za vyrovnáním, když tu v 51. minutě rozjuchal liberecké fandy třetí trefou Mislav Rosandič. Tomu však předcházelo zcela evidentní podražení, kterého se bezprostředně před gólem dopustil Jakub Klepiš.
Nohou podkopl Tomáše Dvořáka. Rozhodčí Petr Lacina stál od incidentu zhruba tři metry, stalo se to přímo před ním. Ruku ale nezvedl. Až když o dvě sekundy později Rosandič prostřelil všechno, co mu leželo v cestě, ukázal pravačkou na branku. Gól.
Pokud se v pátek cítili poškození Liberečtí, teď může mít stejný pocit naprosto právem Sparta.
Pruhovaní páni jsou zatím obecně velkým tématem play off. A rozhodně ne v dobrém. Osobně jsem je po druhém pražském duelu série chválil. Nechali hráče hrát, zbytečně netrestali. Teď však metr povolili až moc. A co hlavně? Nejsou schopni ho držet jednotný, což je to vůbec nejhorší. Z hokeje se stávají sumo zápasy plné držení a hákování.
Nelze říct, že poškozují ten či onen tým. Poškozují hokej jako takový, na naleštěný produkt play off vrhají stín.
Po prakticky každém z utkání rozličných sérií se řeší totéž. Metr sudích, který je totálně odlišný. Jednou gól z brankoviště platí, jindy ne. Jednou se špinavý hit potrestá dvěma minutami, podruhé pak flastrem do konce utkání.
Atak Gennadije Stoljarova na Ladislava Šmída z konce čtvrtého klání byl nehezký a zasluhující potrestání disciplinárkou Viktora Ujčíka. Domácí kouč Patrik Augusta po sestřelení své hvězdy hulákal na střídačku Sparty, že snad poslali obra k likvidaci jeho klíčového beka cíleně.
Ano, od koučů Sparty mohl padnout pokyn, ať v posledním střídání utkání čtvrtá lajna přitvrdí muziku. Rozhodně ale Josef Jandač nepřikázal Stoljarovovi, ať pošle Šmída do nemocnice. Spíše bych se pozastavil nad tím, proč v takovou chvíli poslal trenér Augusta Šmída na led.
Když už jsme u 36letého obránce Tygrů, je opravdu neuvěřitelné, co všechno mu projde. Místy se opravdu zdá, že na ledě může všechno a rozhodčí ho za katr stejně nepošlou. Kdyby v hokeji existoval florbalový trest za opakované přestupky, Šmíd by z trestné lavice snad ani nevylezl.
Osekávání, malé háčky, přidržování soupeřů v soubojích rukama, nebo tolik oblíbené drobné krosčeky do zad či rukou. Místo hvizdu píšťalky však Šmíd a rovněž televizní divák slyší jen: „Láďo, čistě! Bez faulu! Láďo, nech toho!“ Jenže Láďa toho jaksi nenechává. O to víc je neuvěřitelné, že ve čtyřech zápasech se Spartou nebyl vyloučen ani jednou!
V sobotu si pak na dálku trenéři vyměnili jadrné poznámky. Nutno říct, že mediální bouři rozpoutal sám Augusta svými výroky po třetím zápase. Udělal to naprosto cíleně, nešlo o žádné dočasné pominutí smyslu a věty vyřčené v afektu. Přesně věděl, co a proč říká. V sobotu mu Jandač odpověděl. Když měl pak Augusta reagovat, řekl, že „Jandač brečí a on, že se téhle hry účastnit nechce“. Ano, té hry, kterou sám o den dříve cíleně načal.
Před pátým utkáním dostala série další grády navíc. Klid a emoční vyrovnanost teď můžou rozhodovat víc než kdy dříve. U hráčů, trenérů a taky rozhodčích. Možná právě hlavně u nich.
