Ten Největší! Bezkonkurenčně. Muhammad Ali sice fyzicky zemřel, ale už dávno se mu podařilo stát nesmrtelnou osobností. Boxu dal víc než kdo jiný, ale jen u sportu jeho význam nekončí. Byl bojovníkem za práva černochů, odpůrcem válek a příkladem toho, jak se má hvězda chovat k fanouškům. Na Aliho prostě nelze nikdy zapomenout.
„Já jsem ten největší,“ vykřikoval o sobě Muhammad Ali už na začátku kariéry. A rozhodně se největším stal, ale ne jen díky boxu.
Jeho kvality v ringu byly mimořádné. Úžasná technika a rychlost, která se v těžké váze jen tak nevidí. Sledovat jeho tanečky okolo soupeřů je ještě dnes zážitek a asi těžko by se hledal někdo, kdo se mu stylem vůbec přibližuje.
Navíc nikdy nepodlehl agresi natolik, aby nevěděl, co dělá. Vždy zůstal bojovníkem gentlemanem. Nejlépe to vystihuje situace, k níž došlo na konci slavného zápasu, který vešel do dějin pod názvem „Rachot v džungli“. Bylo to v roce 1974 v africkém Zaire a soupeřem Aliho byl George Foreman.
„Nejlepší úder celého zápasu vůbec nepadl,“ zavzpomínal Foreman. „Když jsem šel k zemi, Ali mě sledoval, jak kolísám. Motal jsem se, snažil se udržet. Normálně toho druhého dorazíte. Já bych to udělal. Měl pravačku nabitou, ale nepustil to tam. To z něj dělá v mých očích největšího boxera, se kterým jsem se kdy utkal,“ dodal uznale poražený favorit souboje.
Význam Muhammada Aliho dalece překračoval provazy ringu. Popularity, jíž se mu díky boxu dostávalo, využíval v boji za práva černochů. Bylo to přitom v dobách, kdy byl za podobné postoje zastřelen islámský duchovní Malcolm X nebo baptistický kazatel Martin Luther King . I tak se věčný šampion nebál na veřejnosti hlasitě kritizovat přístup vlády, kdykoliv měl příležitost. Stejně tak neoblomně odmítal nastoupit ve válce proti Vietnamu, i když tím přišel o boxerskou licenci a cestovní pas.
Co v neposlední řadě dělá z Aliho „Toho Největšího“, je jeho přístup k publiku. On měl prostě nefalšovaně rád lidi. Jak sám říkal, nikdy by se neotočil k fanouškovi zády. I v dobách, kdy byl velikou hvězdou, dokázal jít po ulici obstoupen davem a povídat si s lidmi nebo jim recitovat vtipné básničky, které vymýšlel o svých soupeřích.
Měl vůbec velký talent udělat show. Uměl pohotově sázet originální hlášky. Jedna za všechny: „Myslíte, že byl svět v šoku, když rezignoval Nixon ? Počkejte, až Foremanovi spráskám zadek.“
Vychloubavost mu ale někteří kritici nemohli dlouho odpustit a ještě dnes se tací najdou. Že prý byl až moc velikým tlučhubou a zle urážel některé soupeře. Kdo však nechápe, že to byla nadsázka a hlavně hra o pozornost diváků, jeho škoda. Každopádně i díky tomu Ali box zpopularizoval jako nikdo předtím ani potom.
Všem kritikům „Toho Největšího“ nezbývá než říci, co vzkázal on sám pochybovačům ve chvíli, kdy se stal poprvé mistrem světa: „Sežerte si ty svoje kecy!“
Související články
