Chování Pilaře na hřišti? Špatně pro něj, špatně pro reprezentaci
Říkalo se mu Český Messi. Že je taky nevysoký, rychlý, šikovný s míčem. Václav Pilař. S nadsázkou se to tak dalo brát. Jenže je tu jeden zásadní rozdíl. Originál hraje tak, že se drží na nohou, dokud k zemi nemusí. Zdejší kopii stačí ten pověstný kontakt, aby s bolestivou grimasou válel po trávníku sudy.
Je to škoda, protože Pilař patří k nejlepším zdejším hráčům a třeba prezident trenérské unie Verner Lička ho doporučuje jako studijní materiál. Jenže někde se ve vývoji stala chyba.
Tohle chování jde proti smyslu sportu – spadnu, i když nemusím, protože mi to sudí zbaští. Jaký rozdíl proti Davidu Lafatovi, který se – ač nezpochybnitelně faulován – prorval proti Slovanu do zakončení a vstřelil gól. Takový je Lafatův odkaz.
Chlapský a gólový. Pilař? Tak nějak vyčuraná padavka.
Z českého Messiho je český Robben. Geniální fotbalista, ale kdo ví, zda do historie nevstoupí jako král simulantů. Kdyby Pilař zkusil akci ustát, mohl dát gól. Ověřil by si, že to je lepší cesta. Fotbalově by rostl.
Pilařovo chování má i přesah do národního týmu. Sparťan Lukáš Vácha si neodpustil poznámku o Pilařovi-letci, ten na ni poměrně naštvaně reagoval. A vedení národního týmu už řeší, že se mu dva hráči z pomezí základní sestavy hádají. Do jarního pokračování kvalifikace se hlavní hrany obrousí. I proto, že se vede.
Ale ve špatný čas se to může ve zlém vrátit.
